Psal se třiadvacátý duben roku 2020. Na tohle datum Michal Dvořák nezapomene do konce života. „Kolo mě naprosto uchvátilo. Navíc syn Sebastian jezdí závodně za opavský HEAD a sám, pokud to jen šlo, jsem hodně jezdil. Tenkrát jsme s kamarádem vyrazili na Vítkovsko,“ vrací se k rok staré události Michal Dvořák, mimochodem taky velký fanoušek Slezského FC Opava.

Z pohodové vyjížďky se nakonec stalo obrovské drama hýbající lidskými osudy. „Ze silnice nás smetlo auto, jehož řidič za volantem usnul. Kamaráda údajně jen líznul a mě nabral natvrdo,“ vypráví Michal Dvořák, který po transportu vrtulníkem letecké záchranné služby do Fakultní nemocnice v Ostravě skončil na čtyři dny v umělém spánku. „Prognózy nebyly dobré. Byl jsem v kritickém stavu. Nehýbal jsem končetinami, lékaři u mě zjistili otok míchy,“ pokračuje v povídání vášnivý cyklista. „Zprvu se řešilo, zda tuhle nehodu přežiju, v lepší variantě, že se může stát, že nebudu chodit. Je pravda, že ze začátku jsem vůbec necítil končetiny,“ řekl.

Na řadu přišly operace, jedna, druhá, třetí… „Během dvou dnů jsem prodělal tři operace páteře. Byl mi implantován stabilizátor pánve, převrtaný přes břicho,“ vracel se k nejtěžším chvílím svého života. I kdy operace dopadly dobře, vyhráno zdaleka neměl. „Dva měsíce jsem ležel ve fakultce. Bolest byla místy nesnesitelná. Ale začal jsem vidět světlo na konci tunelu. Neskutečně mě nabíjely moje děti Laura a Sebastián a samozřejmě manželka Veronika,“ svěřil se Michal Dvořák. „Po čtrnácti dnech jsem začal hýbat trochu nohama. Další zlepšení přicházelo, hnalo mě to dopředu,“ pokračoval Michal ve vyprávění svého příběhu.

Cvičení dává dvě hodiny denně. „Stále dělám pokroky, zajdu si sám na záchod, umím si vyčistit zuby. K pohybu potřebuji hole. Samozřejmě když chvíli stojím, cítím velkou bolest a tlak, ale je to dáno i tím, že stále mám spojeny čtyři obratle,“ řekl Michal Dvořák. „Pomalu se snažím začleňovat do pracovního koloběhu. Ve své firmě se snažím řešit zakázky,“ poznamenal.

Dopravní nehoda mu změnila život od základu. „Člověk získal jiný pohled na svět. Miloval jsem jízdu na kole, o to jsem nyní přišel. Věci vidím jinak. Dokážu se radovat z maličkostí. Nehoda mi ukázala, že člověk se nesmí nikdy vzdávat. Život je dar a tak se k němu musí přistupovat a bojovat za něj, a i když budu mít celý život hendikep, svůj boj jsem vyhrál. Důležitým aspektem byla moje rodina. Jak jsem již zmínil - manželka a děti, také mi moc pomohli maminka, brácha Marek a švagr Luděk,“ zdůraznil Michal Dvořák. Od viníka nehody se omluvy nedočkal. „Žádná omluva nepřišla. U soudu jen řekl, že byl unavený z práce,“ kroutí hlavou Michal.

Milovníkem cyklistiky je i jeho syn Sebastián, na kterém nehoda táty zanechala stopy. „Jezdí závodně za opavský HEAD. Zasáhlo ho to. Viděl jsem, že už to není z jeho strany ono. Těší mě, že se ale kousl, a věřím, že brzy bude zase vše v normálu,“ je optimistou Michal Dvořák, který nedávno oslavil čtyřicáté narozeniny. „Můj současný zdravotní stav je největším dárkem. Ještě jednou všem děkuji, těm, kteří při mně stáli a stojí,“ zakončil povídání svého příběhu.