Kliknutím zvětšíteBude si ho ale muset nechat na jindy. Vémola sledovanou bitvu ukončil škrcením po dvou minutách a Mikuláškův sen se rozplynul. „Jsem zklamaný,“ přiznal rodák z Bohumína.
Hodně se vedly diskuse, jestli dojde z vaší strany při staredownu (postoji) na obligátní pusu. Nedošlo. Proč?
Uvažoval jsem o tom, ale Karlos se postavil ode mě daleko, natáhl ruku v pěst a ještě si nechal roušku, takže už to nebylo jak. Proto ten hřebík.
Co vám Vémola říkal?
Že mě zabije, že je to můj poslední den a mám si ho užít.
A užil? Jaké máte ze zápasu pocity?
Co mám říct? Nebudu lhát, jsem ze sebe zklamaný, prostě jsem to podělal, zamrzl jsem, úplně jsem vytuhl, sežral mě moment. Přitom celou dobu jsem byl hrrr, ale vlezl jsem tam, zavřela se klec a… byl konec. Neustál jsem to. Nějak se tomuto momentu říká…
Takové zmrznutí šokem…
Možná tak. Volal mi kamarád psycholog, který se mi to snažil vysvětlit, ale nechci se na to vymlouvat. Beru to tak, že jsem to sám podělal. Říkal mi, že se to stává a nemám si z toho dělat hlavu. Na druhé straně mě to mrzí, protože se dlouho připravujete a pak přijde tohle. Já měl pocit, že mi ruce váží 120 kilo, nohy jsem měl tuhé, ale nevím, co se stalo. Ale už se mi jednou něco takového přihodilo.
Opravdu?
Jo. Někdy před pěti lety, když jsem se vrátil z Anglie a po čtrnácti dnech nebo třech týdnech přípravy jsem šel do zápasu.
Jak to tehdy dopadlo?
Také jsem prohrál. (zasměje se)
Kdy jste v sobotu věděl, že je asi konec?
Když jsem se špatně otočil zády. V té chvíli mi bylo jasné, že jsem v háji. Začal jsem se točit a myslel si, že ho ze sebe setřepu. Už to nešlo. Ale na rovinu jsem doufal, že po mně na začátku vystřelí, zaboxuje, ale on vůbec nechtěl. Já jsem neměl čekat, měl jsem po něm vystartovat, ale holt po bitvě je každý generál. A to já nejsem. Přijímám to tak, jak to proběhlo, prohrál jsem s lepším soupeřem, měl lepší den. Nebudu z toho dělat něco, co to nebylo.
Na druhé straně jste věděl, že Karlos Vémola nebude na nic čekat a vystartuje po vás…
To je pravda. Čekal jsem to, ale své příležitosti jsem nevyužil. Víte, co se říká? Silnější pes mr… A to jsem v sobotu nebyl já. Lituju, že jsem čekal a nepoužil to, co jsem uměl. Mrzí mě to vůči trenérům, sobě, rodině a sponzorům, ale to je všechno. Určitě ne kvůli lidem, protože sport kvůli nim nedělám.
Jaké vám přišly ohlasy?
Pozitivní, ale nebudu lhát, i randál negativních. Kamarádi si to čtou, pak mi to posílají a je mi to trochu líto, ale já s tím počítal. Pak to tolik nebolí. Často to jsou lidé, kteří tak daleko nedosáhnou. Vždyť já jsem tady dva roky a podívejte, co jsem stihl? To nestihne už nikdo. Musím poděkovat Oktagonu, Ondrovi Novotnému s Pavlem Nerudou (promotéři organizace) a všem, kteří se na tomto skvělém turnaji podíleli.
Nechyběli vám v hale fanoušci?
Trochu ano. Bylo to zvláštní, zvláštní pocit. Kousek prázdna. Když do haly vlezu, začne hrát moje nástupovka, a lidé šílí. Nestydím se říct, že ji fanoušci milují a s ní i moji energii, kterou dávám ze sebe. A to prostě chybělo. Ale nebudu se na to vymlouvat, že to udělalo zápas. Byl to divný pocit, se vším se však dá pracovat. I s tím, že jsem se vrátil po čtrnácti měsících.
Dlouhá pauza.
To jo. Věděl jsem, že je špatně, když jsem tak dlouho nezápasil. Možná jsem se měl taky rozzápasit. Ale rozhodl jsem se a nelituju ho, protože jsem takový. To jsem já a jdeme dál.
Neříkáte si, že jste možná měl přistoupit na zápas v říjnu, jako to udělal Karlos Vémola?
Dneska už vím, že jo. Měl jsem to risknout a zkusit to. Ale to není výmluva. Šlo o mé rozhodnutí, můj výsledek a můj problém. Moje chyba. Nejvíc mě ale psychicky unavilo to odkládání zápasu, protože jsem měl vždy váhu hotovou, ale pak jsem ji zase nabral. Třetí shazování pak byl masakr. Ale vybral jsem si to, tak si to teď musím pěkně vyžrat. Od začátku do konce. (usmívá se)
Šel byste do podobného několikaměsíčního boje znovu?
Šel. S čistou hlavou znova a naplno. Proč ne? Dost mi to vzalo, dost mi to dalo, nic ale není věčné, vše odejde. Před sebou mám zase něco nového. Celkově to ale beru jako plus.
Byť jste na tom nevydělal, viďte?
Nevydělal. To určitě ne. Ale to je mi jedno.
Část odměny prý chcete dát na charitu. Platí to?
Ano, takže tím tuplem jsem na tom nevydělal nic. (směje se) Třeba ale někomu udělám krásné Vánoce.
Jak vás to napadlo přispívat na dobrou věc?
Nikdy jsem se tím nechlubil, ale lidé z mého okolí vědí, že to dělám. Když byla třeba korona, tak jsme s kamarádem udělali roušky Baba Jaga, ty jsme prodávali a celý obnos jsme věnovali Oliverkovým cestám s SMA, malý Oliver má svalovou atrofií. Za měsíc jsme vybrali částku okolo třiceti tisíc korun. Předtím jsem pomáhal klukovi na Slovensku. Dělám to často, když můžu, pomůžu, jen se tím nechlubím. Nechci, aby si lidé mysleli, že si tím buduju a zvedám své PR. Tohle ale klidně zveřejněte, protože vím, že se mě lidé, kteří mě znají, zastanou, vědí, že takový jsem.
To je chvályhodné…
O chválu nejde. Mně nikdo nepomáhal, já si musel vše vydřít sám. Proto jsem třeba z noční šichty v herně šel domů, na dvě hodiny jsem si lehl, pak šel na trénink, a až poté jsem se vyspal. A tak jsem fungoval. Změna přišla až v posledních dvou letech. Tak se snažím pomoci alespoň já tam, kde je to potřeba.
Myslíte si, že se z pojmu Baba Jaga stala díky vám značka?
Já myslím, že už jo. Dovolím si říct, že jsem značka. Zároveň ale věřím, že sobotou to neskončilo, že v Oktagonu ještě na nějaké výsledky a vítězství dosáhnu. Vím, co musím změnit, a jak potřebuju fungovat. Ale nehodlám se vymlouvat, až bude další zápas, tak budu mluvit.
Očekáváte, že se ukážete 13. února v Ostravě?
Ano. Ondra Novotný říkal, že tam budu. Soupeřem bude asi Tomáš Bolo, s ním jsem měl zápasit letos v březnu. A uvidí se, jestli na to mám.
Může to být pro vaší kariéru zlomový zápas?
Určitě. Teď si ale musím odpočinout, budu se trochu poflakovat doma v Bohumíně, orazím si, protože to byl dlouhý půlrok. Psychicky mě to fakt semlelo, i ten mediální zájem byl neskutečný, takže teď nechci nic řešit a jen odpočívat. Dám se dohromady, srovnám si všechny věci a v novém roce se do toho zase opřu. Pojedeme dál. Všechno to bylo krásné, ale bylo toho moc.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
