Trvá to jen chvilku, než se prostor kolem 18. jamky zaplní. Jiménez, Argentinec Gonzalez a Levet z Francie se mezitím řadí na fairwayi (optimální dráze k jamce).

A pak už rychlý švih a bouřlivý potlesk. Španěl se hned na první „pokus“ dostává na green zhruba tři metry od jamky. „Tak to je výborný,“ ocení Jimenézovu „trefu“ jeden z diváků a jeho dlaně jsou pořádně slyšet.

O chvilku později jsou všichni tři muži na greenu a jeden po druhém puttují.

Jiménez jako poslední.

Není to jen tak. Dopravit míček do jamky nejlépe na jednu další ránu, to je pořádná „alchymie“. Španěl prozkoumá green ze všech možných stran a úhlů, aby objevil ideální dráhu. A čistí cestu pro míček.

Diváci kolem vzrušeně debatují. Když ale flight marshall zvedne ceduli „ticho“, není slyšet nic jiného než poblíž tryskající fontána. A ještě cosi: klapající podpadky přihlížející dámy. Pán s cedulí se na ni přísně otočí. Dáma se na dřevěné tribunce zastaví a pak už je vše v pořádku. Jiménez může hrát.

Jenže jamku míjí. Diváci zahučí. „Ježiš, to je úplně špatně,“ chytí se za hlavu jeden z nich.

Španěl má v tu chvíli za sebou polovinu kursu, jeho flight totiž v 7.55 ráno začínal na 10. jamce.

Zdá se, že zatím jeho „vlastní“ hřiště školí svého „učitele“. Jiménez končí výsledkem –1, tedy jeden pod par. „V zásadě jsem spokojený,“ říká po úvodním kole. „Měl jsem mnoho šancí na lepší výsledek, ale bohužel jsem je nerealizoval.“

Stihne pochválit i diváky: „Nebylo zase tolik, ale dokázali vytvořit příjemnou atmosféru.“

Dnes se mu možná bude dařit líp. Nebude totiž muset ke svému flightu vstávat v časných ranních hodinách. „Trvá mi vždycky minimálně hodinu, než se nastartuju,“ směje se.“

Snad mu úsměv vydrží…