Středa 20. srpna - Je odpoledne, odpočívám a usnout by tady nedokázal asi nikdo, jelikož přímo za mými dveřmi balí triatlonisté svoje nádobíčko (kola). Zvuk trhaných lepících pásek a mlácení beden je opravdu příšerný. Chvíli jsem se převalovala na posteli a v hlavě mi zase začal strašit zítřejší závod. Začala jsem hledat fyzicky nenáročnou činnost, při které budu myslet na něco jiného. A tak přece jenom vzniklo toto předzávodní pokračování mého olympijského deníku.

Včerejšek byl ve znamení etapového přesunu. V deset hodin dopoledne jsme vyrazili na letiště v Naritě a po dvouhodinovém letu jsme další tři hodiny strávili na letišti v korejském Soulu. Do Pekingu jsme dorazili po sedmé hodině večer, a i když všechno organizačně klapalo, do vesnice jsme se dostali až něco po desáté. Rychlá večeře, od fyzioterapeuta jsem si nechala srovnat z cesty a tréninku bolavá záda, pro jistotu klidného spánku prášek na spaní, takže mě ráno musel trenér budit. Nebylo to jednoduché, tak jsem na oplátku na něj nebyla celé dopoledne moc milá. Nejraději bych ještě spala.

V Pekingu je počasí srovnatelné s tím japonským. I při tréninku jsem se cítila dobře, stejně jako tam. Teď už věřím, že do závodu to vydrží.

Olympijská vesnice je nádherná, jídlo v obrovském výběru výborné, organizace na jedničku. Příjemný pocit trochu kazí myšlenky na to, kolik prostých Číňanů na to asi různým způsobem doplatilo a doplácí. Toto mě napadlo ve chvíli, kdy jsme po cestě z jídelny míjeli pomníčky všech předchozích olympiád a já se u jednoho nechala vyfotit. Shodou okolností na tomto pomníčku byl nápis Berlín 1936. A najednou mě do hlavy vlezla myšlenka na opakující se chyby, v historii tak časté. No dost filozofování.

Na nočním stolku, vedle postele, mi leží moje startovní číslo a mě znova a znova napadá, co mi asi zítřek přinese. Vypadá to, že vám odešlu tento rozpracovaný výtvor, obleču se a vytáhnu trenéra na kafe. Pořád by se jenom válel. Přibalím k tomu i nějakou fotku z vesnice a až vy budete tento článek číst, já už budu vědět, jestli budu na tuto olympiádu vzpomínat v dobrém či naopak.

Z Pekingu vás všechny zdraví Zuzka.