Po nepovedeném startu na mistrovství Evropy do 23 let v Polsku, kde vypadl v prvním kole s reprezentantem Švédska, se postaral o největší překvapení republikového šampionátu. V Chomutově si přes favorizované soupeře a kolegu z reprezentace Petra Nováka došel ve váze do 80 kilogramů až pro titul.

Pavle, s jakými cíli jste odjížděl na mistrovství republiky?
Před turnajem jsem měl ty nejvyšší cíle. Konkurence u nás není zas tak veliká a já chci především reprezentovat na vrcholných zahraničních soutěžích, proto na republikové šampionáty vždy odjíždím s cílem získat titul.

Koho jste považoval za největší soupeře?
Samozřejmě jsem věděl, že tentokrát v mé váze budou Oldřich Varga a především Petr Novák, kteří jindy zápasí o váhu níže. Petr byl hlavním favoritem na titul. Přeci jen je to v současnosti zápasník s největším potenciálem na mezinárodní úroveň, je také o dost zkušenější.

A Varga?
S Oldou jsme poměrně vyrovnaní. Když jsem na něj v semifinále narazil, bylo jasné, že mě čeká těžký zápas. Vstoupil jsem do něj ale hodně aktivně a vyplatilo se. Poměrně rychlá výhra mě nakopla a do finále jsem šel už s čistou hlavou. Cítil jsem se velmi dobře, což myslím bylo vidět před zápasem i na žíněnce.

Týden před domácím šampionátem jste zápasil na mistrovství Evropy do 23 let, kde jste vypadl v prvním kole. Byla šance postoupit dál?
Šance určitě byla, a musím říci, že nebyla malá. Svůj zápas jsem nezačal vůbec dobře, dělal jsem zbytečné chyby a prvních šest bodů, které můj soupeř ze Švédska získal, si na konto připsal jen díky tomu, že jsem já pokazil své akce. Musel jsem pak tedy dotahovat, ostatně za takového stavu už nebylo moc co ztratit, zbývaly jen dva body do ukončení boje pro technickou převahu. Mně se začalo dařit a bodově jsem se dotáhl.

Proč nedošlo k obratu?
Přišla moje vyloženě taktická chyba. Ve chvíli, kdy jsem se vrátil do zápasu, jsem si neohlídal soupeřův nástup do chvatu, a jak se říká, ulétl jsem rovnou na záda a byl konec. Prohra mě moc mrzela, protože Švéd byl jednoznačně soupeř k poražení a já mohl jít dál. Vždyť se dostal až do semifinále, kde prohrál s Arménem.

Podepsala se na vás prohra?
Času do mistrovství republiky pravda moc nebylo, ale i když jsem byl hodně zklamaný, tak jsem se snažil vše hodit za hlavu. Ve chvíli, kdy jsem dokázal v semifinále porazit Oldu Vargu, navíc poměrně suverénním způsobem, který asi nikdo nečekal, spadlo všechno ze mě už úplně. Před finále jsem vlastně nebyl už vůbec nervózní a šel na žíněnku s tím, že proti Petrovi Novákovi nemám vůbec co ztratit.

Jaká byla semifinálová taktika? Chtěl jste se rychle rozhodnout?
Neplánoval jsem sice, že se mi povede zápas takhle rychle ukončit, ale ano, do utkání jsem šel s tím, že musím být aktivní. Věděl jsem, že se s Oldou nemohu tahat silou, ale že ho musím držet v pohybu a chodit do chvatů. To, že jsem vyhrál na technickou převahu za velmi krátkou dobu, byl bonus navíc. Jde o sport, i takové zápasy občas proběhnou, jindy se přetahujeme o jeden bod.

Největší překvapení jste si schoval na finále, kde jste dostal Petra Nováka na lopatky. Stejná taktika?
Ano, chtěl jsem zápasit aktivně a nenechat se zatáhnout do nějakých divokých pasovaček, protože Petr je v nich rozhodně lepší. Jsem moc rád, že všechno vyšlo. Znovu říkám, je to sport a vítěz není nikdy předem jasný. Výsledek mě těší o to více, že nikdo mou výhru nečekal. Měl jsem svůj den, a celé mistrovství se cítil skvěle.

S Petrem Novákem jste sparingpartneři. Jaká byla jeho reakce? Jste ještě přátelé?
Každý den na tréninku mi výhru dává sežrat a říká, ať si užívám titulu, že ho mám naposledy. (směje se) S Petrem jsme kamarádi, když ale přijedeme na soutěž a jsme ve stejné váze, stávají se z nás logicky rivalové a nic si na žíněnce nedarujeme. Jemu mistrovství nevyšlo. Pod tlakem dělal zbytečné chyby včetně poslední, kdy šel zbytečně do riskantního chvatu. Jsem rád, že jsem chyby využil, ale důležité je, že jsme pak schopni se spolu normálně bavit. V tom je náš sport krásný. Na žíněnce se serveme jako koně, ale večer posedíme u piva.

Jak vlastně probíhá vaše příprava na podobné akce? Profesionálem v pravém slova smyslu prý nejste?
Profesionálem skutečně nejsem. Jsem členem Centra sportu Ministerstva vnitra, mám zde zajištěno ubytování a nějakou malou korunu na stravu, ale abych tu mohl být, musím chodit do práce. Naštěstí jsem našel dobrou na poště, kde mohu dělat každý den čtyři hodiny odpoledne. Takže mám dopoledne trénink, a mohu jít na žíněnku i večer. Samozřejmě mě ale mrzí, že nemám více času k přípravě. Věřím, že by mě mohla posunout ještě dál.

PETR VURBS