Pavla Hrabcová: Co mě nezabije, to mě posílí...

Co vás přivedlo k běhu samotnému?
Přišlo to zčista jasna. V létě minulého roku jsem poznala kamaráda, který mě přizval jako parťáka na Beskydskou sedmičku. Po účasti na ní jsem začala trochu trénovat, víc chodit na hory a občas běhat. A chytlo mě to.

Co pro vás vůbec běh v horách znamená?
Volnost, svobodu… Vezmete si tenisky a jdete, nepotřebujete složité nářadí, nic se vám nepokazí, nedojde olej, posloucháte jen vlastní tělo. Je to dřina, pot, někdy i bolest, ale také krásné výhledy a za odměnu vrchol a spousta endorfinů. Jsou to skvělé buňky, když se s nimi pracuje.

Relaxujete i jinak?
Studuji, takže v rámci relaxu vezmu skripta, sednu a někdy se to prostě naučit musím. Jinak sauna, procházky s dětmi, kino, koncerty, kafe a karaoke s přáteli.

Pojďme k vaší účasti v extrémním závodu. Proč zrovna LH24?
Bylo to narychlo a upeklo se to v podstatě na Silvestra. Kamarád říká, že je registrovaný na LH24, ale má zdravotní problémy a nejde. Nabídl mi možnost si tu registraci od něj převzít. Váhala jsem, na tohle natrénováno nemám, takže jsme to nechali otevřené. No a 3. ledna jsem mu psala, že tu jeho registraci beru. Bylo vymalováno.

Jaké byly přípravy na tak extrémní závod?
Extrémně krátké. Třetího jsem potvrdila účast, takže jsem se připravovala jen po málu. Byla to trochu sázka do loterie.

Kolikrát jste to chtěla během závodu vzdát?
Asi čtyřikrát v průběhu čtvrtého kola, kdy jsem zvracela po cestě nahoru i dolů. Doběhla jsem po onom kole dolů a support měl se mnou dost práce. Převlékli mne, zatejpovali záda, dostali do mne polévku a suchý chleba, černý čaj a poslali do pátého kola. Byli fantastičtí.

Jak důležitou roli má při takovém závodu support?
Nezastupitelnou. Starali se o mně jak o formuli jedna. Takový komfort a údržbu neměl ani Schumacher. Tímto velké díky Tadeáši Vyvijalovi a Marianu Tománkovi. Opravdu Top supportéři.

Musela jste před závodem nějak radikálně upravit svůj jídelníček?
Jsem všežravec, sním, na co přijdu. Neupravila jsem nic, akorát jsem nepila týden před závodem alkohol. Snad bych se nad tím měla zamyslet…

Máte v plánu účast na dalších závodech?
Rozhodně. Jak se říká, s jídlem roste chuť a LH24 byla pořádná porce.

Máte svůj sportovní vzor?
Hodně obdivuji Martinu Sáblíkovou a Gabrielu Soukalovou. Co se týče běhu, tak mi imponuje Emelie Forsberg pro svůj úsměv a samozřejmě sportovní výsledky a tady u nás je to Klára Rampírová, která je úžasná. A taky v neposlední řadě mi moc pomáhá kamarádka Kateřina Piechowicz, je to taková moje královna a učitelka.

Nač jste při závodu myslela?
První kolo jsem si chtěla trochu rozplánovat trať. Kde je to na chůzi a kde bych mohla případně běžet. Pak jsem plány stejně nedodržela. Jinak myslíte na všechno možné. Promítala si v hlavě filmy, sem tam poslouchala muziku, plánovala si, kdy dopíšu bakalářku a kdy pojedu na lyže. Taky jsem přemýšlela, kdy mají děti prázdniny a co budeme dělat příští týden o víkendu. Později jsem myslela jen na to, jak noha nohu mine a jak se dostat co nejdříve do depa dolů, kde mě čekali kamarádi a kus povzbuzení.

Co v takových závodech vůbec mají závodnici s sebou?
Musíte mít povinnou výbavu, která letos zahrnovala buď boty s hroty, nebo nesmeky, nabitý funkční mobilní telefon, mikinu o váze minimálně 250 gramů, dvě čelovky, alufólie a sáček na odpadky. Já pak s sebou měla vždy láhev s pitím, nějakou sacharidovou tyčinku a gumové medvídky, které mi pak support vyměnil za suchý chleba. A taky hůlky.

Věnujete se i jinému sportu?
Baví mne golf, ale nepohrdnu ani lyžováním, plaváním, či lezením na skály. Indoor mne moc nebere, ale zrovna teď jsem se nechala přemluvit ke zkoušce jumpingu na trampolínkách s Vendulkou Knězkovou, prý je to super.

Pavla Hrabcová
Bydliště: Frýdlant nad Ostravicí
Věk: 35
Rodinný stav: přechodný
Počet dětí: 2
Zaměstnání: manažer marketingu
Motto: Co mě nezabije, to mě posílí