V deváté etapě na chilském území na 147. km v pravotočivé zatáčce a v rychlosti přes 100 km/h vyletěla Tomečkova tatra z trati, převrátila se přes střechu a skončila na levém boku se zcela zdemolovanou kabinou a nástavbou pod asi desetimetrovým srázem. Posádka zůstala zaklíněna ve voze a vlastními silami se nemohla dostat ven. Až za pomoci posádek ostatních kamionů, které v místě havárie bez zaváhání zastavily, se podařilo všechny vyprostit. Nejhůře postiženým byl Tomeček, jehož pořadatelská helikoptéra převezla do bivaku k lékařskému vyšetření, které naštěstí neukázalo žádné vážné zranění, ale jen velké pohmožděniny. Morávek a Smolka, kteří utrpěli pouze modřiny a oděrky, zůstali u zdemolovaného vozu.

„Nikdy jsem takto auto nezničil,“ vyprávěl Tomeček s odstupem téměř dvou měsíců u zdemolovaného vozu v areálu kopřivnické automobilky, kam byl vrak dopraven. I přes hrůzostrašný karambol zůstal ale vůz v relativním pořádku. Totálně zničená je jenom kabina. „Je to jednoduchý a přitom robustní vůz. Dvě hodiny po havárii už ho mechanici nastartovali a dokázali s ním jet po vlastních kolech až do přístavu v Buenos Aires,“ líčil Tomeček.

V těchto dnech se na rozbitém voze usilovně pracuje. „Kabina jde do šrotu, bude úplně nová. Ovšem motor a podvozek by snad měly být v pořádku.“

Rozmontovat zničené vozidlo podle něho není velký problém. „Stačí nám na to týden. Na nové kabině už se pracuje. Bude úplně stejná, upraví se jen místo pro navigátora a přidáme nové zesílení ochranného rámu, což nám doporučili komisaři na Dakaru. My jsme je tam předtím nedávali, aby auto nebylo moc těžké,“ přiblížil Tomeček.

Na děsivou havárii vzpomíná s respektem. „Podruhé jsme se narodili. A to není klišé,“ zdůraznil zkušený pilot tatry. „Když jsem druhý den po nehodě auto obcházel a viděl ho zničené tak, že v kabině nebylo skoro žádné místo, tak jsem vůbec jsem nechápal, jak jsme se tam vlezli. Měli jsme obrovské štěstí. Vždyť se nám skoro nic nestalo, jen jsme se potloukli,“ vyprávěl Tomeček.

Modrá tatra po nehodě urazila dlouhou cestu domů. Do Kopřivnice dorazila v pátek 20. února. „Auto jsem rozbil asi nejdál, co to šlo,“ vyloudil úsměv Tomeček. „Kluci se s tím vrakem museli trápit z Chile dva tisíce kilometrů do přístavu, pak několik tisíc kilometrů po moři a zase další dva tisíce kilometrů z přístavu do Kopřivnice.“

O tom, že by se po těžké nehodě rozhodl se závoděním praštit, Tomeček nepřemýšlel. „Plechy se dají opravit, naštěstí se nic horšího nestalo. Za kluky mluvit nemůžu, ale já tohle neřešil. Krátce po nehodě jsem byl především rád, že chodím a že mi nic není. S odstupem můžu říct, že kdybych mohl, tak zítra vyrazím znovu. Mám závodění rád, a na dílně v montérkách to není ono. I když to k tomu patří. Je to má práce a v této těžké době, kterou svět prochází, si jí musíme vážit. Špatné je, že výsledek naší práce není dobrý – auto jsme rozbili,“ povzdechl si Tomeček.

Podle něho se ekonomická krize dotkne i maratonských automobilových soutěží. Nevylučuje ani možné přerušení Rallye Dakar. „Signály už jsou. Spousta týmů z motoristického sportu odchází. Mitsubishi je obrovský tým, a oznámil, že další Dakar neabsolvuje. Podobně hovoří i Honda. Pokud to bude pokračovat, tak se může stát, že další Dakar nebude, protože se to pořadatelům nevyplatí,“ myslí si Tomeček.
Tomu asi neudělalo radost oznámení pořadatelů, že i příští ročník se pojede v Jižní Americe. „Chtěl bych zpátky do Afriky. měl jsem to tam radši. V Jižní Americe byly etapy hodně rychlé a nebezpečnější,“ popsal pilot, který neví, zda na něm havárie nezanechá následky. „Mám z toho trochu obavy,“ přiznal Tomeček.

A pokud to nepůjde? A s těžkou havárií se nevyrovná? „Dokážu si představit, že bych už nezávodil. Těžko se mi to říká, ale není to životně důležitá věc. Je to jen ukojení infantilních dětských snů Tomáše Tomečka. Jsem především táta svých dětí a manžel, který se musí starat o rodinu.“