Když jedu na závody, tak vyhrát. Bez prvního místa se nevracím – tímto heslem se řídil 14letý třinecký skokan na lyžích Robert Szymeczek. V nedávno skončené sezoně nenašel přemožitele a stal se tak mistrem republiky. Navíc ovládl i Český pohár.

Jak se z vás stal skokan na lyžích?

Je mi čtrnáct, skákat jsem začal v sedmi letech. S trenérem Marcelem Kantorem jsme často chodili hrát fotbal ke skokanským můstkům v Nýdku. Pozoroval jsem kluky, jak skáčou, a řekl si, že bych to chtěl také zkusit. Začal jsem chodit na tréninky, vyzkoušel jsem si to a začalo mě to bavit. Ze všeho nejdříve jsem sjížděl z bubnu a teprve až když jsem to ovládal, mohl jsem si poprvé skočit z malého můstku.

Měl jste strach?

Ano, měl. Byl jsem malý a nevěděl, co od toho můžu čekat. Bál jsem se, už při prvním výstupu nahoru. Měl jsem strach, že to na nájezdu pojede příliš rychle a pak že dole spadnu. První skoky jsou krátké, bez odrazu. Nespadl jsem. Zalíbilo se mi to natolik, že pak už jsem chtěl skákat pořád.

Na větších můstcích to už taková legrace jako na K14 nebyla, že?

Na K90 jsem se bál. Ale člověk už přece jen něco umí, tak se spustí dolů. Můstek K90 jsem si vyzkoušel ve Frenštátě a ve Szczyrku, jinak zatím skáču na K70. V létě, když začínáme s tréninkem, první skoky absolvujeme na můstku K20.

Letos jste vyhrál vše, co se dalo. Kde se to ve vás vzalo?

Nevím. V létě se pracuje na dynamice, síle v nohou, pak se vypiluje styl ve vzduchu. Začalo to už v létě. V zimě jsem vyhrál všechno. Nepodařilo se mi to jen na Lotos Cupu v Polsku. Zpočátku jsme tolik netrénovali, ale když jsme později začali pravidelně trénovat a závodit, začalo se mi dařit. Vyhrál jsem všechny republikové klasifikační závody, stal jsem se mistrem republiky.

Co na to vaši konkurenti?

Patří mezi ně David Zemek, Marcel Vyvial a Lukáš Kuběna. Všichni mi gratulovali, přáli mi to. Prý jsem je nepřekvapil, čekali to.

A vy jste to čekal?

Stal jsem se mistrem republiky, což mě pochopitelně nesmírně těší. Když jedu na závody, tak vyhrát. Bez prvního místa se nevracím. Moc bych si přál, aby mi to tak šlo i v dalších sezonách. Ale nebude to jednoduché, protože přecházím do dorostu. Tam se potkám s oddílovým kolegou Lukášem Kantorem. Damián Lasota přechází do juniorů.

Utrpěl jste někdy nepříjemný pád, který by vás od skákání odradil?

Spadl jsem při tréninku právě na tom na mistrovství v Harrachově. Pád jsem si vůbec nevybavoval. Bolela mě hlava, měl jsem slabší otřes mozku. I přesto jsem druhý den nastoupil do závodu jednotlivců. Při závodě družstev jsem cítil bolest, tak mě v pondělí odvezli do nemocnice a tam si mě nechal do druhého dne.

Co je vaší silnou stránkou?

Řekl bych, že asi odraz na hraně. Dovedu se dobře odrazit, především na těch menších můstcích. Na větších je zapotřebí i technika.

A kdo je vašim skokanským vzorem?

V televizi jsem se díval na Jandu, samozřejmě jsem sledoval i Malysze a pak také Ammanna. Imponovalo mi, že vyhrávají, umějí skákat a mají pěkný styl. Zkrátka, že jim to jde. (rom)