Když jsme jeli dělat rozhovor s nadějným atletem Romanem Říhou, zrovna se rozcvičoval se švihadlem před svým domem. „Stále se musím udržovat v kondici,“ řekl na úvod mladý palkovický sportovec. Jeho druhým domovem se stal atletický ovál na stadionu TJ Slezan Frýdek-Místek, kde je členem oddílu a jeho disciplínou je běh na dlouhé tratě.

Jak jste se dostal k atletice?

Jako první začal s atletikou v naší rodině můj bratr Petr, který se v bězích stal dokonce mistrem republiky. Možná i to mě pro tento sport nadchlo. Trénovat jsem začal tak v sedmé třídě. To mi bylo kolem třinácti, ale závodit jsem začal asi až o dva roky později. Nejdříve jsem byl v mladších žácích, kde nás vedla trenérka Klára Maštalířová. Ta ve mě pak poznala, že bych se měl věnovat pouze jedné disciplíně, a tím byla chůze. Teď vím, že to bylo správné rozhodnutí.

Na jakých tratích jste začínal?

Jako první to byly tříkilometrové tratě, které se postupně zvýšily na pět až deset kilometrů. V příštím roce to bude již dvacetikilometrová trať. Na naší slezanské oválné dráze je to celkem padesát okruhů, ale tyto delší tratě trénují spíše v terénu mimo hřiště nebo na horách.

Kdo je nyní vaším trenérem?

V současné době mě trénuje Josef Nejezchleba.

Vzpomínáte si ještě na vaše první závody?

Samozřejmě. První má veřejná zkušenost byla na halovém mistrovství republiky v Praze na Strahově. Sice jsem tam skončil poslední, ale zase jsem tam naopak získal velmi cenné poznatky. Letošní rok byl pro mě úspěšný i neúspěšný zároveň. Mohl jsme se zúčastnit Světového poháru v Rusku, ale nakonec jsem se tam kvůli zranění nekvalifikoval. Alespoň, že mi vyšel start na mistrovství světa do 17 let, které se konalo tady v Ostravě. Tam to bylo hodně zajímavé. Poznal jsem spoustu nových lidí okolo a také kulturu jiných národů, jelikož tam závodili atleti z celého světa.

Jakých dalších úspěchů jste ještě letos dosáhl?

Na republikovém mistrovství jsem dá se říct skoro bez přípravy dokázal zvítězit o pět vteřin před mým pronásledovatelem. To bylo na pětikilometrové trati. Před tím již zmíněným mistrovstvím světa jsem se zranil, takže jsem nakonec na stanovené limity nedosáhl. V květnu jsem však začal znovu závodit a v červnu jsem s obrovským náskokem zvítězil na venkovním Mistrovství republiky, to již bylo ale na desetikilometrové trati. Kromě mě se tehdy v Praze na Slávii pralo o titul dalších osm závodníků. Poté jsme se ještě zúčastnil závodů ve Švýcarsku.

Máte nějaký svůj sportovní vzor mezi chodci?

Mám. Je to slovenský reprezentant Martin Tóth.

Jak lze skloubit studium na gymnáziu s atletikou?

Tak tréninky máme čtyřikrát týdně. Ve škole se ale snažím uspět. Vím, že vzdělání je pro mě v životě důležité. Ale přiznám se, že spíše asi ošidím dříve školu, než tréninky na trati.

Je rozdíl závodit venku a v hale?

Určitě. Závody v hale vyžadují pro sportovce více náročnosti při dýchání. Je to jiné, než když se závodí venku. Limity jsou sice stejné, ale v hale se na delší trati, než je 10 kilometrů stejně nechodí.

Mladý palkovický atlet poté přiznal, že v oddíle TJ Slezan Frýdek-Místek našel velmi dobrý kolektiv, který je více kamarádský, než třeba v sousedních Vítkovicích. „Také vedení a trenéři jsou ve Frýdku na velmi dobré úrovni. V příštím roce mi bude osmnáct, takže to budu přecházet již do juniorské kategorie,“ řekl na závěr republikový mistr v chůzi Roman Říha.

Vilém Vlk