„Ale trošku z druhé strany," upozornil zkušený čtyřiapadesátiletý nahrávač, který v této sezoně začal pomáhat trenérovi Leopoldu Tůmovi u družstva volejbalistek Sokola Frýdek-Místek.

„Zase jsem zajel do režimu, kdy jsem byl hráč. Teď jsem sice asistent, ale rytmus tréninků a zápasů je stejný. Je to návrat k tomu, že jsem málo doma," usmál se Štika.

V extralize byl opora Ostravy, Opavy a Benátek nad Jizerou. „Do padesáti to bylo dobré, pak jsem jako hráč volejbal pověsil na hřebík a začal trénovat," přiblížil své účinkování ve druholigové Polance nad Odrou. „Odehráli jsme sezonu a po ní jsem si říkal, že v té další to bude pohoda, můžeme se zase zlepšit."

Jenže všechno je jinak. „Na jaře mi zavolal Polda (Tůma), kterého znám dlouho, kdysi jsme proti sobě hráli, a zeptal se, jestli mu nechci dělat asistenta. Říkal jsem: Neblázni, ženské? On mi ale vysvětlil, že už to není jako dřív a baby jsou v klidu. Tak jsem to zkusil, i když mě upozornil, že to nebude žádný med, protože holky jsou úplně jiné než chlapi, ale tak nějak jsem zapadl," vrátil se na začátek nového angažmá.

„Ve Frýdku jsem docela rád a myslím, že rád je i Polda. Když je nás na tréninku míň, tak můžu na hřišti s holkami trošku skotačit. Sice tělo bolí, ale dá se to ještě vydržet," vysvětlil svou náplň práce. „Když jim to předvedu, pochopí, co po nich chceme, a že to jde. A sem tam něco špitnu při time-outech v zápasech," dodal asistent.

V týmu Sokola má na starosti nahrávačky a libera. „Nahrávačky, to je cesta strašně dlouhá, ale pomaloučku se to dává dohromady," těší Štiku zlepšení jeho svěřenkyň.

Role asistenta ho baví. „Moc to ale nemůžu posuzovat, protože jsem byl trenér jen jednu sezonu hned po přechodu z hráče. Bez zkušeností a nabiflovaných knížek, měl jsem jenom praxi na hřišti," uvedl zkušený nahrávač, který pracuje ve firmě zabývající se bazénovou technologií.

„Občas kvůli tomu nestihnu trénink, ale prostředí v klubu je tolerantní, omluví mě a holky to taky berou."

Problém neměl ani s pochopením citlivé ženské duše. „V civilním životě nejsem až takový sprosťák, ale na place jsem měl kolikrát pěnu u pusy a lítala různá slova na pět a na čtyři. Holky jsou sportovkyně, a když sem tam ze mě vyletí i nějaké to jelito, jsou v pohodě. Žádná se zatím na mě škaredě nepodívala," řekl Štika.

Pomýšlí do budoucna i na trenérskou roli? „To je těžký boj. Když jsem ještě byl aktivní, tak jsem říkal, že nikdy v životě nebudu trenér, protože z vlastní zkušenosti vím, jací jsou hráči pacholci. Teď je to ale výhoda, všechny fígle znám. Ve Frýdku jsem domluvený na jednu sezonu a pak se uvidí, co bude dál. Za ničím se neženu," konstatoval asistent.