Před nedávnem jste se vrátila ze švýcarského Lugana, kde se vám podařil splnit limit na mistrovství světa v Berlíně. Jaký to byl závod?

Řekla bych, že letošní zimní příprava byla velmi vydařená, takže jsem do sezony vstupovala s tím, že splnění limitu by měla být jasná záležitost. Nicméně na posledním soustředění jsme to trochu přepískali a do luganského závodu jsem šla dost unavená a nevěděla co od toho očekávat. Letošní obsazení bylo oproti loňsku daleko kvalitnější, ale o to zajímavější. Byla jsem ráda, že závod nemusím tahat. Před samotným startem jsem dostala od trenéra instrukce, jít rozumně na limit a netahat si to zbytečně sama. Kolem mě se na začátku vytvořila skupina asi pěti závodnic. Dvě nám poodešly již na začátku závodu a další dvě postupně zase začaly zaostávat. Ale i tak jsme si všechny dost pomohly. Tempo bylo velmi rovnoměrné a tak už na 14 km jsem věděla, že pokud udržím tohle tempo, tak se mi limit podaří splnit. Překvapilo mě, že na mě během závodu nepřišla žádná krize a ani po závodě jsem se necítila zas tak moc zničená. Nakonec z toho bylo čtvrté místo a osobní rekord.

Máte osobně větší radost ze splněného limitu, a nebo z vylepšení vašeho osobního rekordu?

Na tohle se těžko odpovídá. Jsem ráda, že mám splněno hned prvním závodem jako loni a už se za ničím nemusím honit. Teď už se zase můžu soustředit na přípravu směrem k vrcholným soutěžím, které mě letos čekají. Samozřejmě z osobního rekordu mám také radost. Asi nejvíce mě na tom těší fakt, že jsem na tom před závodem nebyla úplně nejlíp, nešla jsem to na doraz a přesto tam padl osobní rekord. Cítím tam ještě obrovské rezervy a doufám, že v letošní sezoně z toho osobáku ještě pořádný kus ukousnu.

V Luganu se vám vůbec dobře závodí, vždyť jste si zde také splnila nominaci na olympiádu v Pekingu?

Ano to je pravda. Už kvůli tomu jsem do Švýcarska chtěla jet i letos. Nevím, jestli je to nostalgie, ale ten závod jsem si velmi oblíbila. Lugano je úžasné město s nádherným okolím. Trať je vedena po kolonádě podél jezera a v pozadí se špičatí zasněžené vrcholky hor. Stejně jako loni nám přálo i počasí. Teploty se vyšplhaly až na krásných patnáct stupňů a svítilo sluníčko. V tak úžasných podmínkách se ani jinak než dobře závodit nedá.

Co vás tedy ještě před samotným šampionátem čeká?

Letos je toho opravdu hodně. Už mám za sebou první extraligový závod v Nové Pace, kde jsem vyhrála. Dále jsem skončila pátá ve slovenských Dudincích. Momentální přípravu směřujeme k mistrovství republiky, které se koná jako každoročně v Poděbradech (25. dubna, poznámka redakce). Dalším větším závodem je Evropský pohár ve Francii (24. května). Vrcholy sezony pak přijdou v létě, kde mě čeká nejprve 17. července mistrovství Evropy U23 v Litvě. Tam bych chtěla pomýšlet i na medailové umístění. No a to nejlepší přijde na konec. Mistrovství světa v Berlíně. Závodit bych měla 16. srpna.

S jakými výsledky byste byla v letošní sezoně spokojena?

S těmi nejlepšími (smích). Jak jsem již řekla, z Litvy bych si velice ráda přivezla nějakou tu medaili, ale uvidíme co se z toho nakonec vyklube. Co se týče toho Berlína, tak to si vůbec netroufám hádat.