Marlenka se vyrábí podle rodinné arménské receptury, a to ve velkém ve Frýdku-Místku, odkud se nyní vyváží už do 58 zemí světa. Zakladatelem značky je Gevorg Avetisjan, který se sem přestěhoval v 90. letech z Arménie. Nyní se za Marlenkou vydal Deník a vy můžete s ním.
Domovem medového dortu a dalších pochutin je sídlo společnosti Marlenka na okraji Frýdku-Místku. Už při vchodu do budovy je jasné, že med tady teče proudem. Detaily v podobě designových pláství a foukaného skla na stropě v člověku evokují, že vchází do včelího úlu. Ani nástěnné hodiny nebo cukr ke kávě se zde neobjede bez loga nebo fotky medového dortu Marlenka. „Vše jsem navrhoval sám. Světla z foukaného skla jsou například z české firmy,“ uvádí zakladatel Marlenky Gevorg Avetisjan, který před příchodem do Česka studoval design.
Zasedací místnost, kde nám majitel Marlenky popisuje historii značky, lemují fotografie například s Václavem Klausem, Milošem Zemanem nebo Petrem Pavlem. Právě bývalý prezident Miloš Zeman udělil „medovému králi“ v roce 2021 Medaili Za zásluhy I. stupně.
Od pár medovníků k tisícům výrobků
Poté se přesouváme do návštěvnického centra, kde se oficiálně schází zájemci o prohlídku výrobny. „Začínali jsme v malé provozovně s jednou troubou. Teď vyrobíme 24 tisíc dortů denně,“ uvádí pan Marlenka, jak se Avetisjanovi už několik let přezdívá. Ikonická bílá plynová trouba, ze které vzešla první Marlenka, nyní vévodí v prosklené vitríně celému návštěvnickému centru a odkazuje na začátky medového impéria.
Návštěvníkům v centru představují historii Marlenky a poté pokračují do proskleného koridoru, který umožňuje nahlédnout do všech kroků výrobny. Dlouhý prosklený tunel odkrývá tajemství vzniku oblíbených medových produktů. Stroje pracují na plné obrátky a na pásech jedou za sebou desítky hnědých korpusů. „Zrovna se vyrábí kakaová příchuť,“ vysvětluje nám pan Marlenka.
Z korpusů, které nesplňují normu, nicméně odpad nevzniká. Využívají se dále do medových kuliček, jak nás ujišťuje zakladatel. „Stroje zde máme z několika zemí. Museli jsme výrobu upravit tak, aby stále vypadaly a chutnaly, jako ručně dělané,“ říká Avetisjan. „Ručně dělaný vzhled“ potvrzuje i náplň, která postupné stéká z okrajů korpusu. Vše je zde automatizované a na milimetry i gramy přesně vypočítané.
Kdo si při sledování tekoucí náplně a balení dortů bude chtít nějaké dobroty vyzkoušet, může si zajít do místní kavárny. Ta je kromě nejrůznějších medových zákusků proslulá i kávou z džezvy, která se zde připravuje podle arménské tradice. Přípravy kávy v měděné konvičce se hned chopí sám majitel a ptá se, kolik do konvičky budeme chtít cukru. Džezvu následně položí do nádoby s pískem a nechává kávu probublávat.
„Máme tady k ochutnání věci, které zákazníci ani neznají. Všichni ví o klasické Marlence a kuličkách, ale přitom máme další čtyři desítky produktů, které vyrábíme,“ říká Avetisjan. Kromě džezvy proto dostáváme k ochutnání například ovocnou limonádu, která není slazená ničím jiným než medem. Cestou z kavárny poté míjíme do nejmenších detailů ozdobenou maketu dortu pro anglického krále Karla III., který zde vyráběli na objednávku velvyslanectví. Dorty zde například vyráběli i pro nejnovějšího prezidenta Petra Pavla a jeho manželku Evu.
Stejně jako návštěvnickému centru, i prodejně Marlenky dominují včelí úlky a malé včeličky, které připomínají hlavní ingredienci všech výrobků na každém kroku. V prodejně si každý může zakoupit nejen známé produkty, ale i ty, které se běžně v supermarketech nevyskytují. „V obchodech není místo, takže o spoustě výrobků, které tady máme, ani zákazníci neví,“ vysvětluje pan Marlenka. Kdo nemá chuť na medový dezert, může si zde zakoupit například medovinu nebo jiné dobroty, které jsou dostání v arménii, odkud Avetisjan i Marlenka pochází.
Stejný obchod i kavárna, která se zde v sídle Marlenky nachází, bude v renovované variantě k dispozici i v novém sídle. To v průběhu tří let vznikne v bývalé Lembergerově textilní továrně. Architektonický skvost se postupně promění v nový domov oblíbeného medového dezertu.
O tom, jak bude nové sídlo vypadat a jaké byly začátky Gevorga Avetisjana v Česku, si můžete poslechnout v dalším dílu podcastu redakce Moravskoslezského deníku Ostravské ozvěny.