Covid byl zlo, na bramboráky do Hájenky v Těrlicku ale opět jezdí lidé zdaleka

Neuvažovala o tom, že podnik zavře? „Samozřejmě, ale to jsem nemohla. Ale byla to jen chvilka, kdy mi toto proletělo hlavou. Ve skutečnosti si nedovedu představit, že podnik zavřu, zabalím to, propustím lidi a nechám se někde zaměstnat. To si fakt nedokážu představit. Navíc, kdo by mě v mém věku zaměstnal, že?“ uvažuje rázná hospodská nad dotazem, zda na ni takové myšlenky nepřišly.

Přežívali z měsíce na měsíc

Podobně jako řada jejích kolegů z oboru přežila výpadek příjmů jen díky finanční rezervě a pomoci rodiny. Navíc, a na to je pyšná, nemusela redukovat personál a nikdo ani sám neodešel.

„Mám tu výborný kolektiv, samé skalní. I proto jsem je nechtěla zklamat. Snažila jsem se, aby na mě nepoznali, že jsem před zhroucením, že jsem úplně v háji. Když se vám tržba sníží na deset procent a musíte držet nad vodou podnik a hlavně zaměstnance, je to masakr. Tehdy jsem byla hodně nervózní… Žili jsme z měsíce na měsíc, zprvu jsem provoz z velké části dotovala ze svých úspor a díky podpoře syna,“ vypráví žena, která v gastronomii pracuje už 23 let.

Těrlicko, obec, kterou dnes ovládají emoce kvůli plánům na novou silnici

Než si před asi 12 lety pronajala Hájenku, provozovala restauraci v těrlické části Hradiště a bufet na parkovišti u silnice vedoucí z Těrlicka na Třanovice.

Poslední dva roky daly jejímu podniku, zaměstnancům, ale i jí osobně hodně zabrat. A do toho všeho ji skolil koronavirus. „Měla jsem těžký průběh. Byla jsem na tom špatně a následky covidu se se mnou vlekly dlouho. Já ale říkám, že když to člověk chce, překoná všechno,“ říká odhodlaně.

Příjemně překvapila podpora lidí

Vzpomíná ale i na příjemnější okamžiky, které jí v té době beznaděje podržely. Třeba na solidaritu, kdy lidé hospody a restaurace podporovali. Ať už tím, že si přijížděli pro jídlo přes okýnko, nebo objednávali catering na různé soukromé akce. Jedna příhoda ji však zůstane v paměti dlouho. To když během léta v roce 2020 přišel nějaký muž a položil na bar pětisetkorunovou bankovku se slovy: „Dejte to paní vedoucí, protože zažívá těžké chvíle.“ Onen muž to prý vysvětlil tím, že chce podpořit tuto hospodu, aby nezkrachovala, aby se měl kam vracet.

„Tu historiku znám z vyprávění personálu, já tam tehdy nebyla. A kdybych byla, ty peníze bych nepřijala. Dodnes nevím, kdo to byl, nikdo se k tomu dosud nepřiznal,“ vzpomíná s úsměvem Anna Blažková.

Dlouho neodpočívali

Co bylo pro majitelku podniku, jehož prostory dříve sloužily myslivcům (odtud název Hájenka – pozn. aut.) a ještě dávno před tím to byl běžný rodinný dům, příjemným překvapením? To, jak rychle se po uvolnění všech opatření a znovuotevření hospod, vrátili zákazníci.

„Když jsme loni v létě otevřeli, tak než nás zase v říjnu zavřeli, jsme všechno během léta rychle dohnali, takže bylo dobře, perfektně. Ovšem za cenu obrovské dřiny,“ připomíná Anna Blažková.

U Dubu: Dobré časy jsou ty tam, říká hospodský z Albrechtic na Karvinsku

Jenže pak to přišlo znovu: nejprve uzavření podniků a výdejová okýnka, pak dovnitř mohli jen očkovaní a tak dále. Ten příběh všichni dobře známe. Vniveč přišla i doba vánočních večírků, lidé i firmy akce hromadně rušili. I proto část personálu Hájenky nastoupila do nedaleké automobilky, kde jim Anna Blažková sehnala práci.

„Já si tehdy chtěla odpočinout a podnik zavřela. Po pár dnech mě ale prosili, ať otevřeme dřív než v březnu, jak jsem původně plánovala,“ vypráví Anna Blažková.

Sázka na plněné bramboráky

Nakonec Hájenka otevřela už 10. ledna a podle paní vedoucí se to vyplatilo. Zákazníci si sem znovu rychle našli cestu. Mimo jiné na plněné bramboráky, kterými je Hájenka vyhlášená. Na jídelním lístku jich má skoro čtyřicet druhů. „Když jsem Hájenku rozjížděla, přemýšlela jsem, čím zaujmout – pizzu, vepřová kolena nebo hamburgery dělali skoro všude, ale bramboráky nikdo v neměl a dodnes nemá. Tak jsem do toho šla…,“ vypráví.

Kavárna Rotigel a dorty z Petrovic: covid vyučoval, velký pomocník je internet

Věhlas této místní speciality dávno překročil hranice okresu a ukojit chuťové buňky sem prý jezdí lidé z celé Moravy, ale také z Polska nebo Slovenska. K tomu majitelka Hájenky přidává historku o tom, jak si tuto specialitu oblíbil jeden polský obchodník a začal sem jezdit opakovaně. A loni koncem léta se rozhodl, že s sebou vezme kamarády.

„Volal mi, že z Polska k nám jede plný autobus lidí a že si chtějí dát bramboráky. Z jídeláku věděli, jaký má který číslo, a tak ještě po cestě volali, kdo si jaký dá. Přijeli, pojedli a moc si pochvalovali,“ vzpomíná s úsměvem Anna Blažková.

Přestože v době, kdy na východě Evropa stále zuří válka, nikdo neví, kam až se vyšplhají ceny energií a na lidi se řítí vlna zdražování, je majitelka těrlické Hájenky po dvou podivných covidových letech optimistkou. „Jak říkám, zákazníci se nám vracejí, jsem za to ráda. Díky patří všem, kdo tady pracují. Pořád jsme se povzbuzovali tím, že co nás nezabije, nás posílí a podobě. A je to tak! Tým mám perfektní, jsou to dříči, navíc optimisticky naladění. Jsem za ně všechny moc ráda,“ dodává majitelka restaurace a penzionu Hájenka s dovětkem, že fandí všem podnikatelům nejen v gastronomii, kteří dva covidové roky vytrvali. A těm, kteří to museli vzdát, drží prý palce.