„Vzorová spolupráce zdravých a zdravotně znevýhodněných pracovníků, kteří se postupně integrují zpět do života,“ tak Rostislav Zabystrzan hodnotí dvě organizačně nezávislé firmy, v jejichž čele stojí, ale které podle jeho slov tvoří jednu velkou rodinu.
Dotace jako vedlejší důvod
Hlavním impulsem k jejich zaměstnávání byla snaha pomoct. Dotace na výstavbu hal pak byla dalším prostředkem a motivací k tomu jejich už zaběhlou spolupráci významně rozšířit. Se zdravotně znevýhodněnými lidmi totiž Rostislav Zabystrzan pracoval už dlouho předtím. Tento koncept jej zaujal v Německu, kam pracovně často jezdívá.
„Mají tam takzvané Heimy – domovy, kde jednoduché montáže provádějí právě zdravotně znevýhodnění. Oni však jednotlivé montáže rozvážejí po padesáti firmách v okolí šedesáti kilometrů, což je logisticky náročné. Uvažoval jsem, jak tuto spolupráci vylepšit,“ popisuje zrod myšlenky umístit chráněnou dílnu zcela unikátně přímo do průmyslové zóny.
„No a kolegové v Německu náš model spolupráce s ‚chráněnou dílnou‘ zopakovali a začali své Heimy centralizovat,“ těší Zabystrzana předsedu představenstva Ergonu a jednatele Steeltecu.
Od dob, kdy začal spolupracovat se Slezskou diakonií, kam vozil práci ze Steeltecu pro sotva pětadvacet lidí, urazil kus cesty. Postupně mezi lety 2005 až 2016 postavil v nově se rozvíjející průmyslové zóně čtyři výrobní haly, kde nyní pracují zdravotně znevýhodnění po boku běžných zaměstnanců. Je to logisticky i finančně jednodušší, obě skupiny k sobě navíc nacházejí cestu. „Lidé z obou firem se tady mísí, potkávají se během oběda, jdou si spolu zahrát bowling. Je to vzorová spolupráce zdravých a zdravotně znevýhodněných kolegů, kteří se postupně integrují zpět do života,“ těší Rostislava Zabystrzana.
Na vozíku i nevidomí
V Ergonu pracují lidé s jednodušším zdravotním znevýhodněním – buďto lidé, kterým se v budoucnu může rozvinout nějaká nemoc a lékaři je chrání dopředu, nebo už nějaký zdravotní handicap mají.
„Máme tady vozíčkáře, lidi, kteří špatně slyší, měli jsme tady pracovníka s downovým syndromem a dokonce i nevidomé. Ti tady byli v rámci terapie s asistentem,“ vysvětluje současně i předseda představenstva oblastní hospodářské komory, který v době covidu řeší problém s nedostatkem personálu.
„Jestliže ve Steeltecu je osmiprocentní nemocnost, v Ergonu je dvojnásobná, až dvacetiprocentní. A v době covidu je to krát dva,“ konstatuje Zabystrzan, který přiznává, že s dodávkou zboží do celého světa je nyní neustále ve zpoždění.
