Jak se k zajímavému povolání dostal? „V době, kdy jsem studoval na střední škole, vznikalo v mém rodném městě nové golfové hřiště. Tenkrát jsem sháněl brigádu na léto a pro mě to byla ideální příležitost,“ vzpomíná Moucha.

„O pár let později mě čekalo rozhodování, zda pokračovat ve studiu, či se vydat jiným směrem. Prošel jsem pár inzerátů a nakonec mě oslovilo samo hřiště. Z práce jsme byl velice nadšený, měl jsem i trochu štěstí, že můj šéf byl Angličan s mnohaletými zkušenostmi. Greenkeeping mi ukázal z vícero stran,“ dodal.

Zakotvil v Beskydech

Po čase se na něj štěstí usmálo znovu. Mohl totiž studovat greenkeeping ve Španělsku, kde se každoročně koná speciální program pod vedením Evropské federace greenkeeperů. „Tato práce je zajímavá z několika důvodů. Nelze nahradit momenty, kdy vidíte, jak se něco mění,“ zamyslel se muž, který nakonec zakotvil v Beskydech. „Když jsem na Ostravici přišel poprvé, byla všude jen hlína. Po roce je zde plně zatravněno devět jamek a dalších devět brzy dozraje do herní podoby. Toto není továrna, kde děláte tři sta kusů denně a jdete domů utratit výplatu,“ poznamenal.

„Každý den jste v krásné přírodě Beskyd a vidíte, jak se mění roční období. Tohle se opravdu nahradit nedá, ale vím, že ne každému to vyhovuje. Na druhou stranu je to práce časově velice náročná, a tak i osobní volno často měním za pracovní odpoledne. Řekl bych, že je to i určitý životní styl, takže profese to každopádně je,“ naznačil Petr Moucha.

Nejde jen o sekání trávy

Na své spolupracovníky v Ostravici nedá dopustit. „S týmem jsem velice spokojený a musím říct, že jsem i mile překvapený. Jsou zde mladí kluci, ale i ostřílení chlapi. Povedlo se nám najít kluky, kteří jsou velice pracovití a šikovní, ale hlavně je práce zajímá a mají k ní vztah. Velice rychle se zorientovali na hřišti a musím říci, že nejednou přišli s vlastním nápadem, který se realizoval,“ uvedl.

„Pracujeme výhradně se sekačkami značky Toro, nejmodernějšími stroji na trhu. Údržba je komplexní činností, není pouze o sekání trávy, ale ani to není vůbec jednoduché. Představte si, že dlouhé jamky mají kolem pěti set metrů. Přitom se musí sekat diagonální pruh v naprosté rovině tam i zpět. Dalším příkladem může být seč greenů, kde samozřejmě pruhy musí být také rovné, ale i kraje greenů musí být na milimetry přesně ostříhané, a to každý den. Tvar greenů dokáže udržet jen zkušený pracovník,“ upozornil Petr Moucha.

"Greeny samozřejmě vyžadují největší péči. Proto by se dalo říci, že právě ony jsou pro údržbu nejsložitější. Mnoho lidí si myslí, že jde pouze o sekání, ale pravda je daleko jinde. Jde o celou škálu činností, od hnojení, pískování, provzdušňování až po stahování rosy. Jen zdravý trávník snese kosení na zmiňovaných 5, případně i 3 milimetry."

Greenkeeper by měl také hrát

„Greenkeeper samozřejmě golfu rozumět musí, alespoň to je můj názor. Samozřejmě, že se tato práce dá naučit jako každá jiná, ale ve chvíli, kdy vezmete hole do rukou, vaše vidění hřiště z hlediska údržby se velice změní. Aktuálně jsem řešil velikost roughu (okolní plochy kolem drah a jamkoviště - pozn.) s naším šéfem, který si představoval tyto plochy o hodně větší než já. Po několika kolech jsem usoudil, že pro průchodnost a spokojenost hráčů je větší rough nezbytný," poznamenal Petr Moucha. "Určitě není nutné, aby greenkeeper byl špičkový hráč, ale hraní golfu mu jistě pomůže,“ doplnil.

"Golf samozřejmě hraji, ve Španělsku jsem si koupil levný set pro začátečníky a golfu jsem propadl. V létě mám na hru opravdu málo času, a tak se snažím hrát golf alespoň po práci. Když se najde volný víkend, rád vyjedu do okolí a zahraju sousední hřiště mých kolegů. Mám hendicap 28, ale má hra je velice nestálá. Dokáži zahrát velice dobrý výsledek, ale též nejednou myslím na to, jak zahodím hole do přilehlého křoví. Golf považuji za relaxaci s přáteli a nemám sportovní ambice. O tom by golf měl být, ale v Čechách je brán stále jen jako hra pro bohaté lidi," soudí ostravický greenkeeper.

Petr Moucha k údržbě golfového hřiště: Údržba je samozřejmě velice odlišná a můžete vidět několik období. Samozřejmě jaro vše urychlí, a tak i tráva roste třikrát rychleji. Samozřejmě je to ideální období pro sázení. Pak se vše zklidňuje a naopak letními horky zpomaluje, léto dělá problémy hlavně nedostatkem vody a stresem pro trávu. Ne každé hřiště má možnost zavlažovat celé plochy hřiště, což může být kritický problém. S pozdním létem nastupuje druhé vegetační období a pro nás greenkeepery je nejlepší šance dosít a opravit všechno, co jsme nestihli na jaře - je totiž velice pravděpodobné, že se semínko po zimě bude zelenat. Na podzim samozřejmě připravujeme trávník na zimní spánek, zde je asi nejdůležitější provzdušnění a nakrmení trávy hnojivem. Koncem podzimu se růst velice zpomalí a už je jen otázkou, jak si tráva poradí se zimou. Zima pro greenkeepery znamená odpočinek, takže většinou se snažíme vzdělávat a nahradit to, co jsme v létě zameškali.