„Chci zkusit štěstí jinde. Jsem vyučený číšník, nedávno jsem se rozvedl, a tak mě tu nic nedrží. Myslím si, že v mém oboru nebude problém práci sehnat. Uvažuji o Irsku,“ zvažuje dvaatřicetiletý Petr Hanák na chodbě ostravského úřadu práce. „Takových lidí k nám chodí desítky. Zdaleka ne všichni však mají představu, co by chtěli dělat a co k tomu potřebují,“ říká poradkyně Evropské sítě služeb zaměstnanosti EURES Andrea Janásová. „My jim můžeme poradit, ale ne najít práci. Navíc mnozí neumějí cizí jazyk, a to je stále základ,“ říká.

Umět se domluvit je výhoda

Profese jako stavební dělník, pokojská nebo práce na farmě nejsou podmíněny znalostí jazyka. Schopnost domluvit se – nejčastěji v angličtině – je však důležitá. „Je s tím spojeno mnoho dalšího – otevřít si účet u banky, najít ubytování nebo třeba zubaře. Bez znalostí místního prostředí a jazyka se nováček chytá složitě,“ dodává.

Dobře ví, o čem mluví. Sama si práci v cizině vyzkoušela na vlastní kůži. „Hned po promoci jsem loni odcestovala do Velké Británie, abych si zdokonalila angličtinu. Velkou výhodou bylo, že už tam byli moji známí. Bydleli jsme ve Welwyn Garden City sedmnáct kilometrů od Londýna. Pracovala jsem jako číšnice v golfovém klubu,“ vzpomíná na své zkušenosti absolventka ekonomické fakulty Vysoké školy báňské, oboru Eurospráva. Letos v březnu se vrátila zpět.

„Přihlásila jsem se do evidence úřadu práce – a nakonec se mi podařilo najít zaměstnání právě tady, a navíc v oboru, který jsem vystudovala. Vrátila jsem se ve správný čas, na správné místo. Byl to happy end,“ směje se a dodává: „Kdybych však neuměla jazyk nebo alespoň základy, určitě bych do zahraničí nejela. Spousta lidí si dodnes myslí, že odjedou do ciziny, vydělají si velké peníze a vrátí se zpět. Ale to už dnes tak ve většině případů není,“ tvrdí.

Mnozí zájemci se už stačili přesvědčit, že je pro ně pracovní trh v Evropě příliš velké sousto a každoročně jich ubývá. „Prvotní nával se ustálil. Lidé dnes už mají více informací, práce v cizině však stále láká,“ říká Andrea Janásová.

Jak tvrdý to může být chlebíček, ukazují zkušenosti některých lidí. „Byla jsem v Británii jako au pair. Rozhodně to nejsou lehce vydělané peníze. Musíte mít především pevné nervy. Až u třetí rodiny jsem byla spokojená,“ říká dvaadvacetiletá Hana Svobodová. „Pracovala jsem rok v restauraci v Londýně. Práce od rána do noci, a za jakoukoliv drobnost nám majitel okamžitě strhl z platu deset liber,“ vzpomíná studentka Ostravské univerzity Renata Volná. Přesto hodlá hned po promoci odejít do světa znovu. „Potřebuji si ještě zdokonalit angličtinu,“ říká.

Práce v Británii už netáhne

Velká Británie byla ještě donedávna pro Čechy země zaslíbená, dnes však zjišťují, že se jim práce moc nevyplatí. Zástupci agentur se shodují, že počty zájemců o pracovní pobyty na ostrovech se v poslední době snížily až o polovinu. Za vydělané libry nyní dostanou kvůli sílící koruně mnohem méně než před několika lety.

„Minimální mzda je dnes v Británii přibližně pět a půl libry, přičemž současný kurz libry je něco přes třicet korun. Náklady na ubytování i další nezbytné výdaje jsou přitom v Británii dosti vysoké,“ tvrdí Ondřej Babica z personální agentury T Production, která zajišťuje pracovní pobyty v zahraničí. Stále velký zájem je podle něj ve světě především o technické profese, svářeče, operátory. „Mnoho lidí však má o práci v cizině dost nereálné představy. Nemůžeme vyhovět někomu, o koho není zájem, kdo nemá kvalifikaci a nezná ani jazyk,“ říká Babica.

Přestože o odchodu do zahraničí stále uvažují tisíce lidí, odborníci se shodují v tom, že žádná invaze nehrozí. Ti, kteří chtěli pracovat v zahraničí, tam již byli nebo jsou. Ostatní raději sedí doma.

Práce v zahraničí je velmi lákavá zejména díky finančnímu ohodnocení

„Po vystudování vysoké školy jsem nemohl sehnat práci,“ řekl na úvod Michal, který absolvoval Vysokou školu Báňskou v Ostravě-Porubě. „Navíc jsem nechtěl dělat jen za pár korun, tak jsem se po určité době rozhodl vyrazit za hranice. Přiznám se, že hlavním lákadlem pro mě byly peníze,“ vysvětlil Michal, který před pěti roky poprvé odjel pracovat do zahraničí, ve Španělsku trhal ovoce. „Pro mě vůbec nebylo důležité, že budu dělat práci, za kterou bych se u nás asi dosti styděl. Tam mi to vůbec nepřišlo. Také mi nedělá problém cizí jazyk a dokázal jsem se bez větších potíží domluvit,“ pokračoval Michal, který pracoval s lidmi z různých států. „Byli tam Poláci, Slováci, Ukrajinci a další. Spíše však mladší. Dělali jsme sice dvanáct hodin denně, ale to mi nevadilo. Jel jsem si vydělat a vysedávat někdo po hospodách, nebo utrácet na diskotékách jsem neměl v plánu. Jediným volným dnem byla neděle,“ upřesnil Milan, který měl po příjezdu domů čistý měsíční zisk téměř třicet tisíc korun.

„Díky této zkušenosti jezdívám do zahraničí stále, ale vždy jen na pár měsíců. Dělávám práce, které by místní dělat nechtěli, však pro nás jsou atraktivní. Ale je mi jasné, že jak jednou budu mít rodinu, takový život bych nechtěl. Ale doufám, že si nějaké peníze pro další život našetřím,“ svěřil se Michal, který se za hranice opět chystá v létě. „Zkusil jsem již práce v obchodech, skladech i zedničinu. Ze zemí, které jsem navštívil, mám nejraději Španělsko, ale byl jsem také v Německu nebo Anglii,“ vypočetl.

„Podle mého je práce v zahraničí lákavá spíše pro mladé a svobodné. Jak už si člověk jednou založí rodinu, chce být doma. Ovšem v některých případech nezbude živiteli rodiny, než aby kvůli penězům vyrazil za hranice. Hlavně pokud nemůže sehnat práci a rodina má různé půjčky,“ zamyslela se důchodkyně Eliška Branná. „Za bývalého režimu bývala práce v zahraničí téměř nemyslitelná, i když montéři do zahraničí jezdívali. Navíc ti straší mají jazykovou bariéru, protože na školách se tehdy učíval pouze ruský jazyk. Nyní je to jiné a mladí jsou jazykově mnohem lépe vybavení a vyrazit za hranice pro ně většinou není žádný problém,“ dodala žena. „Ale člověk to musí mít i v sobě, aby šel pracovat ven. Přece jenom se musí přizpůsobit jiným podmínkám, novému životu. To každý nemusí zvládnout,“ doplnila Branná.

„Já takhle daleko vůbec nemyslím, zatím jsem na základce a ještě ani přesně nevím, co v životě budu dělat. Ale vyrazit za hranice za cestováním, to by se mi určitě líbilo. Avšak práci v cizině si zatím nedovedu vůbec představit,“ řekl redakci svůj názor Jakub Bialý, který chodí do sedmé třídy.

JITKA HRIVŇÁKOVÁ,

TOMÁŠ MACHÁLEK