Ženy se učí vařit a péct především od maminek nebo babiček. Měla jste i vy v rodině vzor, díky kterému jste se stala cukrářkou?

Už odmalička jsem koukala mamince pod ruce, když dělala koláče a buchty. Moc mě bavilo jí pomáhat a pamatuji, že jsem si okamžitě chtěla také vše sama vyzkoušet. Už v šesté třídě mi bylo jasné, že cukrařina bude moje volba. Tehdy jsme se s kamarádkou na dětském táboře shodly na tom, že jednou z nás budou cukrářky. O mnoho let později jsme se spolu, k velkému překvapení nás obou, setkaly ve třídě střední školy ve Frenštátě. Tam se naplnily naše dětské sny o volbě povolání.

Čím musí takový správný cukrář či cukrářka disponovat?

Musí mít především výtvarný talent a představivost. Existuje například mnoho cukrářů, kteří se vyučí a nakonec tuto práci nedělají, protože jim nic neříká. Naučí se jen základy, co musí, a odejdou. Nebo se také stává, že se hodně děvčat zaměří pouze na pár druhů zákusků, které jim jdou, ale z kynutých či jiných druhů už mají strach.

Je to tedy tak, že k tomuto povolání je zapotřebí také odvaha?

Určitě je důležité nebát se a zkoušet i objevovat stále nové druhy, varianty, postupy. Už v prvním ročníku jsem byla tak natěšená a nedočkavá, že mě mistrová nechala samou připravovat rolády. Je to opravdu o tom, nebát se.

Kde čerpáte inspirace?

Dá se říct, že všude. Předlohou jsou mi inzeráty, fotografie nebo časopisy. Prohlédnu si obrázky, abych přibližně věděla, jak na to. Ale konečný výsledek musí nakonec stejně odpovídat mým představám. Právě tady je nutné uplatnit svou představivost, člověk prostě musí umět vidět dopředu.

Už se vám někdy stalo, že jste připravovala dort či řez, který se nepovedl a musela jste je dělat znovu?

Naposledy snad někdy po vyučení. Od té doby jsem tuto situaci naštěstí řešit nemusela. Naopak mívám kolikrát pocit, že ten můj výtvor je nakonec pěkný a lepší, než jsem původně zamýšlela. A to i přesto, že do nových věcí jdu s mírnými obavami. Ale vždycky se dá všechno spravit. Ať mi nikdo neříká, že když se něco zkazí, že je to na nic. To není žádná pravda.

Nenapadlo vás někdy se v tomto oboru dál vzdělávat a svůj talent uplatnit třeba i v zahraničí?

Kdysi jsem nad tím uvažovala, ale jak už jsou jednou malé děti, rodina, moc těch šancí nebývá. Ale určitě mě tato představa lákala. Nyní už to však ale nemá smysl vždyť jsem tři roky před důchodem. Rozhodně však nemám problém se stále něco nového učit. Jednak mě to baví, a především nerada dělám stejné věci. Vyhledávám pokaždé něco jiného.

Zaujalo vás něco konkrétního?

Ano. V televizi jsem viděla dokument, ve kterém vyráběli karamelové růžičky za pomoci lampy. Lampička se používá k nahřátí karamelu, který se pak dále modeluje. Nádherná věc! Chtěla bych to vidět na vlastní oči a samozřejmě i zkusit. Ale na tento způsob jsem už dál nikde nenarazila.

Denně vyrábíte sladké laskominy. Na jaké si vy sama nejvíce pochutnáte?

Osobně moc sladké nemusím a nikdy jsem nemusela. Ale nepohrdnu kynutým koláčem, plněným třeba tvarohem nebo mákem. Ráda mám také drobné vánoční cukroví. Ale opravdu to všechno jen tak na ochutnávku. Je pravda, že už více ujíždím na hořké, tmavé čokoládě.

A co rodina? Rozmazlujete ji buchtami a dalšími sladkostmi?

Naši mají rádi Hraběnčiny řezy ty u nás jedou. Hezky linecké, jablka a sníh nahoru. Kdysi jsem všem svým třem synům i jejich nevěstám pravidelně pekla narozeninové dorty. Ale už je pak nikdo nechtěl pořádně jíst. Jakmile jsem je však začala dělat z mascarpone, je o ně opět zase najednou velký zájem.

Máte na mysli ten jemný krémový sýr vyráběný ze smetany, oblíbený především Italy?

Ano. Jde o jemňoulince našlehaný sýr bez charakteristické sýrové chuti. Po přidání šlehačky a cukru je to vynikající nadýchaná pochoutka. Je lepší než krém z másla, není hutný, natož těžký. Dokonce ani paní, která se sýrům vyhýbá, nic nepoznala a ještě si řez pochvalovala. I přesto si raději sama pro sebe k narozeninám udělám dort slaný z aspiku.

Kdybyste se měla rozhodnout dnes, vybrala byste stejný obor?

Určitě ano, neměnila bych. A všem mladým, kteří se rozhodují o svém budoucím povolání, však doporučuji, aby důkladně zvážili, co vlastně chtějí dělat. Aby prostě měli na paměti, že je práce musí také bavit. Chápu, že vzhledem ke svému věku to určitě nemají lehké rozhodnutí. Chodit totiž s nechutí každý den do zaměstnání, tím otráví nejen sebe, ale i okolí.