„Na první pohled dům nevybočuje z řady běžné zástavby. Při podrobnějším zkoumání ale najdeme výrazné rozdíly. Třeba to, že ročně za topení a ohřev užitkové vody obyvatelé takového domku zaplatí zhruba pět tisíc korun. Což je třeba pro obyvatele staršího a nezatepleného rodinného domku, kteří ročně dají za vytápění řádově desítky tisíc korun, téměř neuvěřitelná představa,“ říká Petr Macura z Intozy.

Další výhody pasivního domku? Třeba neustálý přísun čerstvého vzduchu, který je zbaven polétavého prachu a jiných nečistot.

„Energeticky pasivní dům se nevyznačuje jen velice nízkou spotřebou, ale také čistým vnitřním prostředím. To je zajištěno teplovzdušnou větrací jednotkou se zpětným získáváním tepla, tedy takzvanou rekuperací. Princip spočívá v tom, že odpadní teplo z interiéru není bezúčelně vypuštěno okny ven, ale tepelná energie je v rekuperátoru předána právě vzduchu vháněnému do objektu. Tím je možno zajistit nízké potřeby tepla na vytápění, protože až devadesát procent tepla se vrací zpět. Větrací jednotka je osazena filtry, které jsou schopny zachytit nejen běžný polétavý prach, ale třeba i pylové částice,“ vysvětluje dále Macura.

Podle něj zvláště v zimních měsících, kdy jsou na Ostravsku a v okolních okresech smogové situace hodně časté, je výhoda tohoto způsobu vytápění velmi citelná.

„Základní myšlenkou každého domu by mělo být to, že dům musí být navržen a postaven tak, aby sloužil novým majitelům. Málokdo už uvažuje, kolik jej provoz domu bude stát v horizontu dalších třiceti či padesáti let. Přitom se to dá vcelku lehce spočítat. Když vezmeme modelovou situaci, kde na jednu misku vah postavíme běžný nízkoenergetický dům s roční spotřebou na vytápění zhruba 25 tisíc korun a na druhou právě dům pasivní se spotřebou už zmíněných pět tisíc korun, pak jednoduchou matematikou zjistíme, že rozdíl činí dvacet tisíc ročně,“ uvádí příklad pracovník firmy, která pasivní dům postavila a také zájemcům umožňuje po předchozí domluvě jeho prohlídku.