Armén Gevorg Avetisyan vyrábí se svou setrou Marlenku ve Frýdku-Místku šest let. Od začátků v domácích podmínkách se přes další místa nyní přestěhovali do zbrusu nových prostor ve Frýdku.

Vzpomínáte si na své úplné začátky ve Frýdku-Místku?

Přišel jsem zde před čtrnácti lety s manželkou, malými dětmi a bez minima kapitálu. Rok jsme žili v Ostravě až mi známý doporučil, že ve Frýdku-Místku je volné restaurační zařízení. Tak jsem se dostal do tohoto města. Podnik se mi líbil, tak jsem poslední úspory dal do zvelebení interiéru a začal jej provozovat.

Jak se vám v tomto podnikání dařilo?

Bylo to velice těžké, že jsem po určité době chtěl podnik prodat, ale nikdo jej nechtěl koupit. Dokonce jsem šel s cenou tak dolů, že jsem hlavně chtěl mít na letenky domů. V zoufalství jsem tehdy šel do kostelíku sv. Jošta a mluvil jsem k Bohu. Za nějakou dobu se vše obrátilo a lidé začali do podniku docházet.

Vaše sestra dorazila do Frýdku-Místku kdy?

Když se mi už v podniku dařilo, přijela sestra se svou rodinou, ale nemohla sehnat práci a prosila mě, abych ji něco obstaral. Dlouho jsem uvažoval, jak ji pomoci, až jsem ji řekl, ať zkusí dělat můj oblíbený medový dort podle rodinného receptu.

Tak vlastně začala výrova Marlenky ve Frýdku-Místku?

Ano. Sestra upekla pár kusů dortů, já jsem je zabalil do alobalu a novin a nabídl jsem je známým, kteří ve městě měli restaurační zařízení, aby je zkusili prodat. Ti se pak začali ozývat, abych jim donesl další dorty. Poptávka byla veliká a sestře začala pomáhat s pečením i sousedka. Také jsem nakoupil krabice a dorty začal rozvážet v hygienickém balení. Po čase jsme opět zjistili, že ve stávajících podmínkách tuhle výrobu dělat nemůžeme a začali jsme shánět větší prostory, což se podařilo a získali jsme podnájem. Postupně jsme také začali navyšovat počet zaměstnanců a do roku jsme jich měli třicet.

Ale i ti se určitě měli co otáčet?

Vyráběli jsme non stop. Protože prostor byl malý, tak se v něm střídali. Ale i tak jsme začali přibírat další prostory v domě, abychom vše stíhali. Ale i tak to nestačilo, potřebovali jsme skladovací místa a město nám nabídlo budovu ve Frýdku. Dům jsem koupil a začal rekonstruovat. Počet zaměstnanců se opět zvýšil a dort jsme začali postupně vyvážet do patnácti zemí. Tam jsme působili doposud.

Kde vyvážíte nejdále?

Dort vozíme i do Saudské Arábie, Indie, Dubaje, USA. Zájemce máme i z Mexika.

Co dortu přinese nová výrobní hala?

Například se zvýší trvanlivost na tři měsíce. Linka je navíc automatická a výroba se tak několikanásobně zvýší a hlavně urychlí. Dort má trvanlivost šest měsíců v lednici, přitom nepoužíváme žádné konzervační látky.

Jaký je váš sortiment?

Vyrábíme dva druhy Marlenky plus sváteční, který je kulatý – čili tři. Ale máme připraveny další novinky.

Odkud dovážíte suroviny na výrobu?

Med, který je hlavní surovinou, máme výhradně odtud. Měsíčně spotřebujeme čtyři a půl tuny medu. Vlastně všechny suroviny jsou z České republiky až na tuk, který bereme z Rakouska. Pro Marlenku je hlavně charakteristické, že se nepoužívají konverzační látky.

Co nová výrobní linka přinese?

Linka je supermoderní a plně automatická, řídí ji člověk z velínu, ale pohybuje se kolem ní deset až patnáct lidí, kteří kontrolují, zda vše funguje tak, jak má.