Evropská unie podle Pařížské dohody usiluje o snížení celkových emisí napříč sektory, přičemž země EU se na celosvětové produkci oxidu uhličitého podílí devíti procenty. „Je potřeba si uvědomit, že výroba oceli v EU má na celosvětovou produkci emisí CO2 zanedbatelný, a to pouze 0,7procentní podíl. Přičemž bez ocelářského průmyslu by nebylo možné na snížení CO2 vůbec pracovat. Bez oceli se zkrátka neobejdeme. Ať už hovoříme o železniční dopravě, tedy výrobě kolejnic a železničního příslušenství, která přispívá ke snížení uhlíkové stopy,“ řekl generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek.

K dalším výrobkům z produkce TŽ podle něj patří například i ocelové polotovary pro výrobu ložiskových kruhů pro větrné elektrárny, které patří k silně prosazovaným zdrojům takzvané zelené energie alternující uhelným elektrárnám.

Výrobky z třinecké huti směřují z bezmála 70 procent na zahraniční trhy. Mezi nejdůležitější exportní země patří Německo, Slovensko, Itálie a Polsko. Evropské trhy jsou ovlivněny připravovanou změnou systému obchodování s emisními povolenkami, která má nastat po roce 2020. Stav obchodu s ocelí navíc ovlivnila ochranářská opatření USA. Huť bude muset v nejbližších letech čelit rostoucím nákladům na emisní povolenky a postupným snížením počtu povolenek alokovaných zdarma. Náklady mají podle předběžných propočtů v roce 2030 dosáhnout v Třineckých železárnách ročně od 1,1 do 1,8 miliardy korun. „U tradičního způsobu výroby železa a oceli na bázi rudné cesty nelze dnes dostupnými technologiemi zajistit uhlíkovou neutralitu,“ upozornil ředitel pro investice a strategii TŽ Radek Olszar.

Nové technologie znamenají vyšší náklady. „Otázka zní, jestli odběratelé oceli budou ochotni akceptovat zvýšené ceny ocelových produktů, když trend je dnes opačný, a volají po levnější oceli ze zemí, kde její výroba životní prostředí zatěžuje mnohonásobně více než v Evropě,“ poznamenal generální ředitel hutě.

Ve firmě působí takzvaný Vodíkový tým, který pracuje na implementaci technologie výroby vodíku z koksárenského plynu. „V Třineckých železárnách využíváme k dalšímu zpracování všechny hutní plyny. Využít přebytky koksárenského plynu spalovaného momentálně na teplárně E2 k výrobě vodíku pro prodej například do ekologických pohonů automobilů by dávalo smysl,“ podotýká generální ředitel Jan Czudek. Fabrika by tím přispěla ke snížení emisí CO2 ze spalovacích motorů nepřímo.