„Poslední léta mám dojem, že se v celém městě otevírají jako houby po dešti nové malé obchůdky, provozovny. To je jednak důkaz , že existují srdcaři, kteří i v dnešní složitější době mají co nabízet, a hlavně chtějí. A že poptávka lidí po produktech menších podnikatelů, rodinných, kteří do svých produktů a služeb dávají kousek sebe, stoupá,“ říká Jan Štěpánek, frýdeckomístecký rodák a amatérský badatel zajímající se o zdejší historii.

Určitě se podle něho nedá říci, že by se na třídě T.G. Masaryka či na Náměstí Svobody dalo pořídit něco extra, co jinde není. „Jde o toho ducha. Kavárničky, vinárny, barber shopy, lahůdkářství, ruční dekorativní výrobky, řemeslné krámky… Do centra prostě patří ten sortiment, co se tady hodí. Elektro, oblečení a boty si každý může koupit ve velkých obchodních centrech,“ uvádí Štěpánek s tím, že ceny ve „stylových, originálních a farmářských“ prodejnách nejsou na druhé straně nijak laciné.
Adámkova restaurace, Otáhalova cukrárna, dnes už jen vzpomínky
Adámkova restaurace, Otáhalova cukrárna, na tyto provozovny z dob socialismu se dá už jen nostalgicky vzpomínat - zanikly kvůli demolicí staré zástavby. „Lahůdky v bývalé Maryčce, nyní Albertu, nepřežily počátek devadesátek. Na tradici se pokoušeli navázat v Landově drogerii nebo Knihkupectví Lev Bílek, ale trh byl silnější, než nadšení a i tyto časem zavřely,“ pokračuje amatérský badatel. Upozorňuje nicméně na místeckou Hospodu u Antoníčka (nad níž je Medová čajovna a vedle etnický krámek Šiva Shop) fungující od časů rakouskouherské monarchie. Dnes tu čepují Radegast za 38 korun a štamgasti si její atmosféru nemohou vynachválit.

Tradiční má v názvu lékárna mezi náměstím a radnicí ve Frýdku, ale ta má půldruhého roku trvající historii a obvyklou vůbec není. „Tradiční proto, že nabízíme bylinky, které vnímáme jako tradiční léčiva. Chemii, tu u nás nenajdete,“ líčí Tereza Blažíková starající se o obchod s Lucií Saloňovou. Živnostnice jak s farmaceutickým západním vzděláním, tak orientací na čínskou medicínu poskytují kromě produktů i „hlubší“ individuální poradenství.
„Ve velkém obchodě si s vámi nikdo moc nepovídá a neporadí. V malém si věci můžete vyzkoušet a osahat, a je to jiný zákaznický zážitek. Ti malí obchodníci ale teď nemůžou ignorovat ani on-line prezentaci. V současnosti musíte komunikovat se svou komunitou zákazníků, klidně přinášet i zajímavosti ze zákulisí nebo jim dávat praktické tipy," podotýká Kamila Smutná, organizátorka akademie Podnikej F-M. Ta za podpory města pomáhá s byznysem zejména těm drobným obchodníkům.

Malé jsou každopádně prostory majitelům korejských potravin ve frýdecké historické zóně. „Stěhujeme se vedle na roh do většího,“ nechává se slyšet prodavačka v provozovně Korpot. Kterou by si před otevřením automobilky Hyundai v nedalekých Nošovicích asi jak tvrdí místní, tady sotvakdo dokázal představit. Nejvíce v ní jde na odbyt korejská specialita z nakládaného zelí kim-chi (kimči). V novém slibují i něco z japonské gastronomie.
Rychlá občerstvení
„Obchůdky zde začaly mizet hojně po otevření obchodního centra Frýda. Velmi výrazné je to třeba na třídě TGM, kde o přežití bojují hlavně prodejny s oblečením a obuvi a na náměstí v Místku,“ míní Marek Síbrt z frýdeckého centra.
Ten toho v ulicích postrádá hodně: Landovu drogerii, obchůdek s keramikou a dárkovými předměty (kde nabízeli originální výrobky malých řemeslníků) pod kostelem sv. Jakuba, starožitníka v téže lokalitě (odkud má mj. sochu horníka s mrtvým kolegou v náručí), obuv na Antonínově náměstí, zeleninu Ze zahrádky v místeckém podchodu…

„Celkově u náměstí v Místku vznikly zejména provozovny rychlého občerstvení: Takže nuda. V budce u Albertu ve Frýdku, kde bývala dlouhodobě opravna televizí a elektroniky, jsou zajímavé produkty od malých výrobců i hodně piv z minipivovarů,“ popisuje Síbrt. Ten oceňuje zřízení Knihcentra namísto Librexu, upozorňuje na zánik vyhlášeného non-stop bistra Čekanka u nádraží – kde ovšem noví nájemci avizují, že ještě chvilku a opět otevřou – či podnik Kavalo pod magistrátem s výběrovými kávami i domácími sladkostmi.
„Úplné prokletí jsou dvě unimobuňky u nádraží v jedné zkoušeli už domácí bramboráky, domácí hambáče a masový fast food, donuty, vymazlené posezení. A opět je to na prodej,“ uzavírá Síbrt.