Některé obory by se už bez zaměstnání cizinců neobešly. V OKD tak již několik let pracují stovky Poláků a Slováků, na stavbách lze často potkat lidi v montérkách mluvící slovensky, ukrajinsky nebo rusky. „Zahraniční dělníky nutně potřebujeme. U nás není o tyto profese zájem, mladí se nechtějí stavařině vyučit,“ posteskl si šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Pavel Ševčík.

Zahraničních pracovníků v posledních letech výrazně přibývá a bude jich ještě více. Příchod nových investorů do průmyslových zón v Hrabové či Mošnově i výstavba nové automobilky Hyundai na sebe váže příliv zahraničních subdodavatelských firem a tím také dělníků. V poslední době však přibývá i zahraničních manažerů, kteří přicházejí do firem vlastněných nadnárodními společnostmi.

„Cizinci rozhodně našim lidem práci neubírají. Naopak, právě nyní je na Ostravsku obrovská poptávka po pracovní síle, jakou v posledních letech nepamatujeme,“ tvrdí mluvčí ostravského úřadu práce Svatava Baďurová. „Než dáme souhlas k zaměstnání cizinců, hledáme, zda není v naší evidenci na toto místo vhodný uchazeč. Je přitom jedno, zda jde o svářeče, člena sportovního týmu nebo třeba tanečníka baletu,“ dodává

Slováci a Poláci vedou

To potvrzuje i Šárka Zemanová, která má na starost agendu zaměstnávání cizinců. Na konci loňského roku pracovalo v Ostravě 4135 zahrabničních pracovníků. Nejvíce je Slováků (2808), Poláků (463) a Ukrajinců (390), těch však postupně ubývá. Jsou mezi nimi i Korejci, Američané, Bulhaři, Indové, Alžířané, Číňané, Japonci a cizinci z mnoha dalších zemí. Pracují nejčastěji jako zedníci, stavební dělníci, tesaři, zámečníci, svářeči, ale i ve zdravotnictví a dalších oborech. Jen ve třech ostravských nemocnicích je nyní více než dvě stě slovenských zdravotních sester a několik desítek lékařů, které by zdravotnická zařízení neměla kým nahradit.

Dělnické profese sice převažují, v Ostravě však nyní rovněž legálně působí téměř šest set cizinců s vysokoškolským vzděláním. Pracují zejména ve zdravotnictví, školství a v manažerských funkcích jako vedoucí a řídící pracovníci, což souvisí s příchodem větších zahraničních firem jako Hyundai, ArcelorMittal Ostrava, SungwooHitech, ASUS Czech a mnoha dalších.

Početně je zastoupena v Ostravě i umělecká sféra. „Momentálně u nás máme dvě desítky zahraničních umělců – tanečníky, pěvce a muzikanty z několika zemí, například z Polska, Slovenska, Lotyšska, Ruska, Japonska,“ říká šéf Národního divadla moravskoslezského Luděk Golat. „U nás hranice neplatí. Čím více jich bude, tím lépe.“

Lopata v ruce jim dnes vynáší více

Raboty u vas nět? zazvonil u nás o víkendu Aljoša, který již několik týdnů pracuje na stavbě rodinného domku u sousedů. Zima však práce zbrzdila, a tak si zemědělský inženýr Aljoša spolu se svým tchánem hledí přivydělat, jak se dá.
Co vedlo vysokoškolsky vzdělaného Ukrajince k tomu, aby opustil svou rodinu a odjel vydělávat do České republiky? Především peníze. Lopata v ruce jim vynáší víc. „Moja dcera učit se na lyceje,“ vysvětluje česky s výrazným ruským přízvukem Aljoša. Roční poplatek za studium je sedm set dolarů a na to by jako zemědělský inženýr doma nikdy nevydělal.
Práci si Aljoša s tchánem našli na Ostravsku prostřednictvím inzerátu jedné firmy v ukrajinských novinách. Domů jezdí jednou za tři měsíce, aby potěšili rodinu a odvezli vydělané peníze. Vzhledem k tomu, že oba muži žijí velmi úsporně a o sobotách a nedělích, kdy mají volno, berou další (a lépe placené) fušky, dokážou za čtvrtrok nashromáždit – alespoň na jejich poměry – docela slušné částky. „Máme strach jezdit domoj,“ svěřuje se Aljoša a vysvětluje proč. Často se stává, že na konečné stanici autobusu, který pravidelně přiváží ukrajinské dělníky z Česka domů, čekají bandy, které pod nevybíravými pohrůžkami zbaví gastarbeitry všech jejich ne vždy lehce vydělaných peněz.