Ta je největším soukromým poskytovatelem zdravotní péče ve střední Evropě. V současné době provozuje v České republice deset nemocnic a několik dalších zdravotnických zařízení.

Vraťme se ještě k akci Děkujeme, odcházíme. Co říkáte způsobu protestu, který lékaři zvolili?

Přestože jsem také lékař a s některými motivy protestu lze souhlasit, zvolená forma se mi od začátku nelíbila. Poslední měsíc, podle mého názoru, akce hraničila s vydíráním. Myslím si, že i organizátorům se ulevilo, když nakonec došlo k dohodě. Pokud se na to podívám z pozice manažera odpovědného za chod nemocnic, bylo by absolutně nepřijatelné, když bychom nebyli schopni pacientům zajistit péči. V tomto ohledu byl a bude pro mě zájem pacienta nadřazen nad požadavky lékařů, byť by byly třeba i oprávněné.

V nemocnicích, které provozuje Agel, lékaři výpovědi nedávali…

Nemyslím si, že by se naši lékaři nějak lišili od svých ostatních kolegů. Hlavní důvod, proč nedávali výpovědi, byl asi v tom, že jsme u nás situaci začali řešit ihned, jak nastala. Už loni na podzim jsme ji vyhodnotili tak, že by mohla vyústit v dosti velký problém a začali jsme se zástupci lékařů jednat o navýšení jejich platů.

V závěru roku jsme s lékaři uzavřeli dohodu, že jim navýšíme průměrný plat o osm procent bez ohledu na to, jak celá akce dopadne. Lékařům jsme také vysvětlili, že pokud dají hromadné výpovědi, poškodí nejvíc svého zaměstnavatele a paradoxně dojde ke zhoršení jejich situace, neboť zdravotní pojišťovny budou nemocnicím krátit úhrady. To se nakonec i potvrdilo…

Má podle vás akce „Děkujeme, odcházíme“ své vítěze a své poražené?

Nechci se pouštět do hodnocení celé akce, velmi totiž záleží na úhlu pohledu. Jeden důsledek se ale přímo dotýká i naší společnosti. V nervózní době vrcholící kampaně se celý sektor soukromého zdravotnictví ukázal jako stabilizující prvek celého systému. Veřejnost se mohla přesvědčit o tom, co my už dávno víme: totiž, že jsme v mnoha případech schopni řídit nemocnice a zdravotnická zařízení lépe než veřejná správa. My jsme byli připraveni se o naše pacienty postarat. Například v celém Moravskoslezském kraji byla z devíti porodnic připravena od prvního března fungovat pouze naše porodnice ve Vítkovické nemocnici a pak už jen fakultní nemocnice v Porubě. V Olomouckém kraji, kde všechny krajské nemocnice provozuje Agel, byly všechny tyto nemocnice připraveny fungovat bez omezení.

Objevily se informace, že memorandum dohodnuté ministrem zdravotnictví a odbory nezajistí mzdový růst lékařů v nemocnicích, které jsou soukromé nebo jsou spravovány soukromým subjektem. Tyto nemocnice mohou peníze použít třeba na nákup nových přístrojů…

Zmíněné peníze použijeme samozřejmě na navýšení mezd. K tomu, abychom mohli poskytovat špičkovou péči, potřebujeme kvalitní a motivovaný personál. Ten musíme zaplatit minimálně stejně dobře jako v okolních nemocnicích. Pokud by tomu tak nebylo, jednoduše by nám odešel jinam. Z těchto důvodů samozřejmě musíme naši mzdovou politiku přizpůsobit okolí. Navíc kvalitní zaměstnanci jsou to nejcennější, co každá úspěšná firma má. Proto je i v našem zájmu, abychom naše zaměstnance motivovali co nejlépe.

Můžete porovnávat, dříve jste byl ředitelem krajské Nemocnice Třinec, teď stojíte naopak v čele největší české soukromé společnosti, která poskytuje zdravotnickou péči. V čem jsou hlavní rozdíly?

Jednoznačně v motivaci. A tím nemám na mysli jen finanční. Za mého působení v letech 2006 až 2008 třinecká nemocnice realizovala roční zisk asi 26 miliónů korun. Vybudovali jsme dětské centrum operační léčby a zavedli jsme iktový program, který v loňském roce vyústil v získání statutu iktového centra (pozn. redakce: Iktové centrum je specializované pracoviště na léčbu cévních mozkových příhod). Kdybychom ale nevybudovali nic a nemocnice byla v mírné ztrátě, tak by to asi nikomu nevadilo, protože bychom se chovali stejně jako ostatní nemocnice. Nemyslím to jako kritiku, ale ve zdravotnictví to funguje stejně jako v celém hospodářství. Soukromý vlastník většinou řídí efektivněji než stát nebo jiný veřejný subjekt.

Někteří vaši kritici ale tvrdí, že vyděláváte až příliš jednoduše. Prý hlavně tím, že zavíráte neefektivní oddělení…

Skupina Agel je dlouhodobě trnem v oku některým zájmovým skupinám ve zdravotnictví. Možná také proto, že při řízení našich nemocnic opakovaně dokazujeme, že se nemocnice dá provozovat bez ztráty a ještě si může vydělat na nutné investice.

I argument, že si vybíráme jen tu péči, která je lukrativní, už jsme vyvrátili. Z našich deseti nemocnic je více než polovina bývalých okresních nemocnic, ve kterých samozřejmě poskytujeme veškerou běžnou péči obdobně jako sedmdesát procent ostatních českých nemocnic. I tyto naše nemocnice hospodaří se ziskem.

Zdravotnictví jde rychle kupředu, s tím souvisí i špičkové přístroje a další vybavení. Jak vysoké investice letos plánujete a kam budou peníze směřovat?

Loni šlo v rámci Agelu na investice 600 milionů korun. V letošním roce budou investice nepatrně nižší, jedná se o částku lehce převyšující půl miliardy. Důvodem je snížení úhrad ze strany zdravotních pojišťoven, které nám letos zaplatí jen 98 procent proti roku 2010. Celkově jsme však v posledních pěti letech, včetně plánu na letošní rok, proinvestovali dvě miliardy korun.

Letos budeme opět investovat do onkologického centra v Novém Jičíně, plánujeme nákup PET CT (pozn. redakce: PET CT je špičkový diagnosticky přístroj používaný v onkologii na odhalování zhoubné tkáně v organismu) za sto miliónů, rovněž dokončujeme stěhování našich laboratoří ve společnosti PR LAB v Novém Jičíně do kompletně rekonstruovaných prostor vybudovaných za devadesát miliónů korun. Plánujeme nákup nové angiolinky a CT do Vítkovické nemocnice a ve stejné nemocnici provedeme opravu fasád a zateplení. Rádi bychom investovali ještě více, ale my si na investice, narozdíl od ostatních nemocnic, musíme vydělat.

Přesto. Lidé u nás stále vnímají vstup soukromníka do oblasti zdravotní péče jako něco nestandardního…

Je to logické a také pochopitelné. Podnikání ve zdravotnictví se přímo dotýká toho nejcennějšího, co lidé mají: zdraví a života. Zdravotnictví je navíc jedním z hlavních témat většiny médií a tím pádem jsme pod neustálou veřejnou kontrolou.

Na druhé straně, dnes si už většina lidí ani neuvědomuje, že soukromých je u nás pětadevadesát procent lékáren, také zhruba sedmdesát procent ambulantní péče u nás už provozují soukromí lékaři. Je logické, že i část lůžkových zařízení je soukromých.

Jsem přesvědčen, že ve zdravotnictví by ale měřítkem nemělo být, zda je něco soukromé, či na druhé straně obecní, státní nebo veřejné. Rozhodujícím kritériem by měla být kvalita, a to ve všem, co zdravotnická zařízení nabízejí či poskytují.