Za tu dobu stačil získat o oboru slušný přehled. „Na rozdíl třeba od zastřešené haly, ve které se vyrábějí automobily, či dalších odvětví průmyslu je zemědělství odlišné v tom, že na úrodu zásadním vlivem působí počasí. Dokážeme si už poradit, když stromky nebo pole napadne plíseň a škůdci. Pokud však přijde v období květu mrazík, nebo těsně před sklizní zasáhne sad krupobití, či sucho, tak už to je horší,“ vysvětluje sadař úskalí odvětví, ve kterém se živí. Podle Kokošky se ale ve vyspělých zemích, kde jdou do zemědělství větší finance, už částečně dokáží vypořádat i s krupobitím či nedostatkem vláhy. „Proti kroupám existují sítě, propracované jsou i závlahové systémy. U nás zatím pořád zaostáváme. Sadař tak může například získat od státu padesát procent nákladů na pojištění úrody proti krupobití. To ale podle mě není dobré řešení. Jako rozumnější bych viděl pomoc státu přímo do pořízení zmíněných sítí. Pěstitelé ovoce by tak mohli úrodu chránit na dlouhé roky dopředu a nemuseli by situaci řešit pojištěním. V konečném důsledku by na tom určitě vydělal i stát,“ vysvětluje jeden z příkladů, jak by šlo tuzemským zemědělcům pomoci, ředitel sadařů. Další věcí, která podle něj znevýhodňuje naše pěstitele proti vyspělému zahraničí, je úcta k práci. „V Itálii, Švýcarsku i jinde ve vyspělé Evropě nemusejí sady chránit před zloději ploty či ostraha. Tam nikoho nenapadne utrhnout jablko ze stromu, který mu nepatří. U nás zloději berou nejen jablka, ale dokonce vykopávají i čerstvě zasazené stromky a nezapomenou ani na kovové podpěry, které k nim dáváme. Pak je logické, že to zemědělci mají u nás obtížnější než ve vyspělých evropských zemích,“ pokračuje ovocnář. I přesto se podle něj ve firmě, jejímž je spolumajitelem, zatím neprojevila taková finanční či lidská krize, ve které by uvažoval o ukončení činnosti. „Máme pětadvacet zaměstnanců, dvacet z nich už u nás dělá přes patnáct let. Odcházeli jen lidé do důchodu či ze zdravotních důvodů. Naprostá většina však zůstává, svou práci ovládají. To firmu posiluje. Příjemné je určitě i to, že člověk dělá venku na čerstvém vzduchu a musí pracovat i fyzicky,“ popisuje dále kladné stránky oboru. Na přímou otázku, zda by se na druhý pokus pustil do stejného druhu obživy, odpovídá po krátkém přemýšlení, ale jednoznačně: „Zkusil bych určitě něco jiného. Zemědělství u nás velká část obyvatel podceňuje. To, že se lidé výrazně odcizují od výroby potravin, ale určitě není dobře. U nás v sadech jsme také i proto v minulých letech pustili zákazníky do sadů a umožňujeme jim, aby si nasbírali jablka ze stromů sami. Hlavně na malých dětech je vidět, že se jim to sbírání jablek líbí. Možná tak alespoň trochu přispějeme k tomu, aby se člověk k přírodě začal vracet,“ věří sadař z Životic.
