Dnes má včelař padesát včelstev a ke svému inženýrskému titulu a původní profesi strojaře ještě dálkově vystudoval včelařské učiliště v Nasavrkách s nástavbou na učitele včelařství. „Prodávám především základní včelí produkty, jako jsou med, vosk, propolis nebo medovina. Dnes už jsem si vytvořil stálou klientelu.“

V začátcích podnikání mu pomohl i Nadační fond Dalkia Česká republika. „Před třemi lety jsem docházel na školení, které pořádal Úřad práce ve Frýdku-Místku.Vté době jsem se také definitivně rozhodl, že se osamostatním a začnu podnikat. V takzvaném business klubu při úřadu práce jsem se na jednom semináři dozvěděl o existenci Nadačního klubu Dalkia. Můj podnikatelský záměr na výrobu včelích produktů byl sice nezvyklý, ale zřejmě se líbil, a proto byl později schválen. Díky nadačnímu fondu jsem tak získal počáteční finanční injekci pro rozjezd,“ vzpomíná včelař.

Ne vždy to však bylo jednoduché. „Ve svých začátcích jsem pracoval s poněkud ostřejším včelstvem. Navíc jsem tehdy udělal jednu začátečnickou chybu. Se včelami totiž člověk nikdy nesmí pracovat před bouřkou, protože jsou nervózní a snaží se rychle doletět do úlu, aby nezmokly. Zkrátka dopadlo to tak, že i když jsem měl ochranné oblečení, mé ruce byly žihadly doslova posety. Následky byly velmi zajímavé: začalo mi silně bušit srdce, nemohl jsem téměř mluvit a udělalo se mi nevolno. Ještě čtrnáct dní poté jsem měl ruce nateklé jako známá postavička Pepka Námořníka od Walta Disneye,“ směje se včelař.

Od podnikání jej to však neodradilo. „Je pravda, že jsem po této příhodě včelstvo obměnil. Musím však připomenout, že když někoho bodne včela, tak mu vlastně poslouží dvakrát. Člověk se proběhne na čerstvém vzduchu a navíc má včelí jed výborné protirevmatické účinky. Je to dobrá prevence proti nemocem.“