Zástupci oslovených vyjednávacích týmů zatím žádné podrobnosti o jejich průběhu zveřejňovat nechtějí.

Odboráři už většinou předali vedení firem své návrhy na zvyšování mezd v příštím roce a čekají na jejich odpověď. „Můžeme jen potvrdit, že jednání o kolektivní smlouvě probíhají. Žádné bližší podrobnosti zatím zveřejňovat nebudeme,“ uvedl například mediální zástupce Evraz Vítkovice Steel Jaromír Krišica. Obdobně odpověděl i mluvčí těžební společnosti OKD Vladislav Sobol. Při loňských kolektivních jednáních se například odboráři a vedení důlní společnosti dohodli na růstu mezd o sedm procent a dalším nárůstu mezd při dosažení dobrých hospodářských výsledků.

Šéf odborového svazu Kovo Josef Středula na dotaz uvedl, že žádný direktivní pokyn, jak mají odboráři v jednotlivých podnicích při jednání o kolektivních smlouvách pro rok 2009 postupovat, neexistuje. „Je to individuální. Hodně se sice mluví o celosvětové finanční krizi. Odhady, jak se to promítne v naší ekonomice, se ale dost různí. Předpokládám, že odboráři určitě budou požadovat takové zvýšení mezd, které by pokrylo inflaci. Ta se pro příští rok má pohybovat od 3,5 do čtyř procent. Nárůst mezd by měl také zahrnovat zvýšení o třetinu až dvě třetiny z růstu produktivity práce,“ uvedl Středula.

Podle něj tak pro příští rok lze ve většině podniků sdružených v odborovém svazu Kovo očekávat požadavek na přibližně osmiprocentní nárůst nominálních mezd. Loni požadovali odboráři ze svazu Kovo většinou nárůst mezd mezi osmi a devíti procenty. „Zdaleka ne všechny firmy jsou krizí postiženy. Je třeba také vzít v úvahu fakt, že pokud budou lidé vydělávat, mohou své peníze utrácet za nákupy dalších výrobků. To určitě přispěje ke snížení případných následků krize,“ dodal šéf svazu Kovo.

Ten zastřešuje 350 tisíc zaměstnanců ze zhruba tisícovky podniků z oblasti automobilového průmyslu, strojírenských i hutních podniků.

POZNÁMKA K TÉMATU:

Kolektivní vyjednávání: nervy i taktika jako při šachové partii

Poslední dva měsíce roku bývají pravidelně obdobím, kdy odboráři a vedení firem vyjednávají o kolektivních smlouvách pro následující rok. Pro odborové předáky a vedení firem to jsou dost náročné týdny, často hodně z nich zažívá bezesné noci.

Je to pochopitelné, odboráři se snaží vyjednat pro zaměstnance slušné mzdy a případně i další výhody. Šéfové firem to nemají o nic jednodušší. Z logiky věci jsou v opačné pozici než odboráři. Lidsky by možná leckterý z vrcholových manažerů byl ochoten lidem přidat na výplatách více. Zároveň ale musí myslet nejen na to, jestli pak firma při takových mzdových nákladech obstojí v náročné konkurenci a nedostane se do potíží, ale i na to, jestli zbude dost peněz třeba na investice.

Že to tak trochu připomíná šachovou partii, přiznává jeden z oslovených odborářů. Podle něj je totiž nutné promýšlet několik tahů dopředu. Obě strany také dobře vědí, že na první návrh smlouvy, který odboráři vedení pošlou, vedení nekývne. „To bychom tam museli napsat, že budeme dělat zadarmo a ještě bez dovolených,“ říká s mírnou nadsázkou odborář.

Ředitel další ostravské firem souhlasí s tím, že taktika je nezbytná. Sám dodává, že si svých dobrých zaměstnanců cení a klidně by jim dal i padesátitisícové platy. Dobře ví, že to udělat nemůže. Mzdové náklady by pak totiž převýšily možnosti firmy a dá se předpokládat, že ta by brzy skončila kvůli dluhům v konkurzu.

I proto, až na výjimky, dopadají obdobně jako v šachu i konce kolektivních vyjednávání. Odboráři i šéfové firmy podepíšou smlouvy a podají si ruce. Stejně jako soupeři, kteří při pohledu na šachové plátno zjistí, že oba mají k výhře stejně daleko a další prodlužování by bylo zbytečné a dovedlo by je k remíze.