„Nedivte se, že je o nás zájem. Nezaměstnanost se zvyšuje, lidé se potýkají s vysokými nájmy a dalšími životními náklady,“ vysvětluje majitel zastavárny v ostravském Přívoze. „Obrat už není takový, jaký býval, ale pořád to jde,“ popisuje situaci. „Dříve to býval hlavně prodej, dneska spíše půjčování.“

Počet zákazníků podle něj roste. Mění se i jejich složení. Dříve byli hlavními klienty hráči na automatech, teď přicházejí nejrůznější skupiny lidí. „Často sem zavítají důchodci, kteří nevyšli s penzí, nebo lidé, kterým zaměstnavatel pozdržel výplatu,“ říká zastavárník. Podle něj je tato práce v poslední době docela smutné zaměstnání. „Chodí sem většinou lidé, kteří se dostanou do nezáviděníhodné situace. Byla tady třeba paní se třemi dětmi, které zaměstnavatel dlužil mzdu už čtyři měsíce. Nedávno přišel důchodce zastavit mobil za pár korun jen proto, aby mohl zaplatit poplatky u lékaře a léky. Jsem sice tvrdá nátura, ale tohle mě dostalo,“ vzpomíná.

„Co mám dělat? Jinde by mi tak rychle nepůjčili a ručitele bych nesehnala,“ říká zákaznice, která svůj rozpočet každý měsíc záplatuje tisícikorunovou půjčkou. „Nikdo mě neprověřuje, nikdo se na nic nevyptává, nepotřebuji věřitele, stačí ukázat občanku. Hotovost dostanu na počkání během několika minut,“ shrnuje přednosti zastaváren další z klientů.

„Rovněž podle mých zkušeností lidé v poslední době opět začínají využívat zastaváren daleko častěji než dříve. Nejčastěji přinesou prstýnky, mobilní telefony, elektroniku, videopřehrávače, počítače,“ vypočítává majitel zastavárny v Mariánských Horách.

Zákazníci však musejí počítat s tím, že dostanou půjčku jen ve výši zhruba třiceti až padesáti procent hodnoty zboží. „Lidé nemají peníze, a pokud nám zboží zůstane, budeme je jen těžko prodávat,“ říká majitel zastavárny v Ostravě-Vítkovicích. Těm, kteří nemohou nabídnout předměty, jež se dobře prodávají, však nepomůže ani zastavárna. „Důchodci většinou nabízejí staré elektrospotřebiče z osmdesátých let. Ale to už dneska nikomu neprodáte. Stále častěji se stává, že nosí pro ně velmi cenné obrazy či fotky. Pro zastavárny to však je bezcenný artikl,“ tvrdí.

Nabízet zboží v zastavárně může pochopitelně každý. Už tři roky ale platí novela zákona, která takový prodej reguluje. Provozovatelé bazarů, zastaváren, starožitnictví a autovrakovišť musejí vést evidenci všech věcí i lidí, kteří je k nim přinášejí.

Nikdo z nich však nepřizná, že se do zástavy občas dostává i kradené zboží. Pravidelně je proto kotroluje i policie, živnostenský úřad a Česká obchodní inspekce. Jen v loňském roce bylo podle mluvčí magistrátu Andrey Vojkovské provedeno třiadvacet kontrol a uděleny pokuty v řádu desetitisíců korun.

V zastavárně se potkávají nejrůznější typy lidí. „Asi třetina zákazníků jsou ženy, které zastavují například snubní prstýnky nebo zlaté řetízky – nevyšly s rozpočtem nebo si chtějí koupit něco pro sebe. Přicházejí také ti, kteří se dostali do problémů: ukradli jim doklady i s penězi nebo nabourali auto,“ vysvětuje majitel zastavárny poblíž Stodolní. A poslední skupina? „To jsou prostě lidé, kteří neumějí hospodařit s penězi.“