„Jsem důchodkyně, takže se mě to zdražování, o kterém se v poslední době hodně mluví, určitě rovněž dotkne. A co říkám na oslabení koruny? Myslím si, že ti odborníci vědí, co dělají. Na druhé straně z toho radost určitě nemám. Cenově nahoru mají jít nejen potraviny, ale i elektronika a zájezdy. Podraží asi úplně všechno. Pravděpodobně budou u nás chudší Vánoce. Snažím se šetřit každou korunu. Ještě více se to ale dotkne mladých rodin s dětmi," uvažovala dvaašedesátiletá Marie Střížová, která se do Frýdku-Místku přestěhovala před rokem z Vyšních Lhot.

„Museli jsme totiž prodat barák. Je to nakonec mnohem lepší, protože mám ve městě mnohem větší šanci koupit něco levnějšího. Je to díky velké konkurenci. V obchodě na vesnici bylo prakticky všechno dražší," zamyslela se Marie Střížová. Ze zdražování má obavy rovněž šedesátnice Jana z Frýdku-Místku. „To víte, že se bojíme," reagovala žena na otázku Deníku. „Ale co můžeme proti tomu udělat? Nic. Můžeme akorát tak nadávat," prohlásila. Naznačila, že je v situaci, kdy na potravinách už nijak ušetřit nemůže. „Koupím tolik, kolik sním. Nedělám si žádné zásoby," pravila včera před polednem na místeckém náměstí Svobody.

Nemazat si chleba, pít kafe bez mléka

Do debaty se poté vložil její 83letý známý, který se představil jako Oldřich. „Chleba budeme krájet na tenčí krajíčky," usmál se, ale s vážnou tváří poznamenal, že sám má tak akorát na nejzákladnější potraviny.

„Na snídani chleba nebo rohlík nemazat. A kafe bez mléka. U mě to platí i teď. Mám strach z budoucnosti," pravil třiaosmdesátiletý frýdecko-místecký důchodce.

Jeho známá se téma snažila trochu odlehčit. „Až nám v lednu přidají těch 45 korun, tak to se nám bude žít," tvrdila.

„Máme stejné žaludky jako úředníci, takže oni by se na tom měli podílet stejně jako my," zakončil diskusi důchodce Oldřich. Jak vyjít s rodinným rozpočtem, přemýšlí i 58letá Eliška Kavková. „Nevím, co k tomu říct. Všechno zdražuje pomalu a jistě. Jeden týden nakupujete za nějakou cenu a příští týden za vyšší. My fakt nakupujeme jen základní potraviny, které potřebujeme k životu. Už tak s manželem žijeme skromně, že nevím, kde bych ještě ubrala. Žádné zájezdy, nic takového na to nemáme," konstatovala.

„Manžel dělá na Staříči, to je závod pod Dolem Paskov, a má čtyři roky do důchodu. Mě propustili pět let před důchodem. Ale když se dívám na televizi, tak si říkám, že jsou lidé, kteří jsou na tom daleko hůř. Hlavně aby bylo zdraví," přeje si Eliška Kavková z Frýdku-Místku.