Carton Cajon není ze dřeva, ale z kartonu. Jeho tvůrce Jan Lála není bubeník a ani nehraje na žádný hudební nástroj. Dvacet let pracoval v reklamě a polygrafii.

Co stálo za nápadem začít vyrábět bubny a proč z kartonu? „Mám rád víceúčelové, praktické věci a mám rád karton. Je to materiál, ze kterého rád tvořím,“ prozrazuje Jan Lála.

Všechno začalo v únoru 2016 na akci Víkend pro chlapy (akce věnovaná křesťanské spiritualitě), kam Jana pozval jeho kamarád z mládí. „Při dotazu, co si mám vzít s sebou, jsem dostal jen strohé instrukce: vezmi si bibli, teplej spacák, rum a buben,“ vzpomíná Jan se smíchem na pozvání.

Právě buben byl na této akci důležitý, protože mužský kruh každý den začínal i končil bubnováním. Zde se Jan setkal s cajonem poprvé a nástroj jej uchvátil natolik, že po návratu domů začal přemýšlet, jak a z čeho by mohl tento nástroj vyrábět. „Výrobců dřevěných cajonů je celá řada, tudy jsem se vydat nechtěl. Hledal jsem materiál, ze kterého by se daly dělat lehké, skládací a designové cajony v malých sériích.“ Pro tyto podmínky byl karton pro Jana jasnou volbou.

Komu je papírový cajon určený?

Carton Cajon je jednoduchá skládací bedýnka. „Unese člověka o váze 150 kilo a hod-ně lidské radosti. U bubeníků jsme se, až na pár výjimek, pochvaly nedočkali. Přestože se jedná o buben, přesněji perkusní idiofon, tak naše cajony nejsou určené pro profesionální hraní, tišší bas je odsunul na pole amatérského hraní,“ říká Jan Lála.

Ale to, co je pro jedny nedostatkem, může být pro druhé předností. „Kartonové cajony, coby levnější a odolnější alternativa k těm dřevěným, se uplatní všude, kde je za málo peněz třeba hodně muziky. Používá se jako cvičný buben pro začínající perkusisty, ve školách, školkách i zuškách, pro skupinové bubnování na společenských či firemních akcích,“ říká Lála.

Bubnování vě školách

Při skupinovém bubnování v třídním kolektivu se tišší bas Carton Cajonu stává nespornou výhodou. I když v jedné třídě hraje naráz 30 dětí, tak nezboří školu. Dále se cajony používají k divadelně-dramatickým aktivitám jako rekvizity či kulisy.

Cajony do škol však nebyla původní myšlenka celého projektu. Dospět k rozhodnutí nabízet cajony do škol mu chvilku trvalo. „Tušil jsem, že to je správná cesta, ale nebyl jsem na ni připraven. Bylo potřeba připravit vhodné didaktické materiály a učební metodiky, bez kterých by cajony učitelé nepoužívali,“ říká Lála.

Díky Carton Cajonu potkal mnoho zajímavých a vzdělaných lidí. Za všechny zmiňuje hlavně Jitku Kopřivovou, hudební pedagožku, která odborné materiály připravila a tím otevřela cestu do školství.