Jeden z dvojpodlažních domů v klidné rodinné zástavbě v Hradci nad Moravicí ukrývá sedlářskou dílnu provoněnou kůží. V ní je svým pánem osmačtyřicetiletý sedlář Víťa Toman. Mezi starými šicími stoji a dalším vybavením tráví každý den hodiny nad rozdělanou prací. Například když v roce 1998 natáčel francouzský režisér Luc Besson na Bruntálsku svůj historický velkofilm Johanka z Arku, právě v této dílně vznikalo kožené vybavení pro potřeby filmařů.

„K tomuto řemeslu jsem se dostal kvůli svému zdravotnímu stavu. Jako dítě jsem měl problémy s kyčelním kloubem, takže jsem sháněl nějaké sedavé zaměstnání. Známý mých rodičů měl koně a doporučil mi, ať dělám sedláře, protože ten pořád sedí,“ popisuje Víťa Toman své profesní začátky.

Vybral si tehdy učební obor brašnář-sedlář. Do školy jezdil do vzdálených Třebechovic pod Orebem, zkušenosti sbíral jako učeň například v sedlárně kladrubského hřebčína. Nedlouho po škole si doma otevřel svou dílnu. Usmálo se tehdy na něj štěstí.

„Byla to obrovská náhoda. Když jsem jel na závěrečné zkoušky na učiliště, v Ostravě jsem vlezl do rychlíku a potkal v něm stejně starého kluka, jako jsem byl já. Řekl mi, že jeho babička má po dědovi ve Vidnavě celou sedlářskou dílnu a chce ji prodat. Jeli jsme se tam podívat. Rodiče měli naštěstí našetřené peníze, tak mi koupili vybavení dílny a mohl jsem začít,“ vzpomíná Víťa Toman.

Historický poklad

Mezi poklady jeho dílny patří například historický šicí stroj Adler, který dokáže prošít až dva a půl centimetru silnou vrstvu kůže. Přestože na trhu jsou pro sedláře nové moderní stroje, Víťa Toman dává přednost svému starému nářadí, které má podle něj svou duši a kouzlo. O jeho osvědčené kvalitě se mohl za desítky let používání přesvědčit.

close Starý šicí stroj Adler umí prošít až dva a půl silnou vrstvu kůže info Zdroj: Deník/Radim Šlezingr zoom_in Starý šicí stroj Adler umí prošít až dva a půl centimetru silnou vrstvu kůže

Například výroba jednoho koňského chomoutu mu zabere zhruba dva týdny. I přesto, že práce má hodně, snaží se nikoho neodmítnout. Horší to bylo v době covidu, kdy lidé měli jiné starosti a zakázek ubylo. Přesto ale o práci ani tehdy zcela nouzi neměl.

V současné době jsou u jeho zákazníků žádané například kožené opasky, protože lidé stále více dávají přednost pořádné ruční práci z kvalitních materiálů před strojovou výrobou. Poptávány jsou také výstroje na koně nebo psy. Kování na opasky a další kovové doplňky dodává Víťovi Tomanovi jeho bratr s otcem, kteří mají kovoliteckou dílnu.

Mezi časově náročné zakázky patří podle něj kočárové postroje. „Největší jsem dělal koňské šestispřeží. Pracoval jsem na něm od rána do večera dva měsíce. Už mnoho let vstávám o půl šesté ráno, posnídám a vrhnu se do práce. Záleží na tom, kolik je zakázek, jak moc spěchají. Jsou dny, kdy mám práci i do večera,“ popisuje svůj pracovní program.

Lásku k řemeslu zdědil i syn

Přestože ke své propagaci používá „jen“ profil na Facebooku, práce má dost, protože zákazníci si ho navzájem mezi sebou doporučují. Mezi jeho poslední zakázky patřila například výroba koženého sedla na historický motocykl Pérák. Ve své dílně má také formu na lisování sedel na historická kola.

Mezi jeho další poslední výrobky patří třeba ohlávky, uzdečky, otěže, třmeny, pouzdra na nože nebo sedlové brašny. Nebojí se pustit také do kožených specialit na přání zákazníka. Samozřejmostí jsou opravy starých kožených pouzder – prakticky na cokoliv.

Víťovi Tomanovi dělá radost také jeho dospívající syn, který získal po svém otci lásku k tomuto řemeslu. Přestože studuje na gymnáziu, ve volných chvílích se věnuje výrobě peněženek a dalších výrobků z kůže. Teprve čas ukáže, jestli po svém otci zdědí také dílnu.