Vloni touto dobou jsme byli u tebe na dovolené. Bohužel už naposled. Přestože nás dělily stovky kilometrů, byli jsme spolu neustále v kontaktu. Pro mě jsi nebyl jenom bratr, ale i kamarád a rádce. Pak přišel ten hnusný covid.
Onemocněla nám mamka. Bylo těžké se o ni starat. Ty jsi neváhal a jel jsi přes celou republiku s mamkou nám pomoct. Bohužel ses nakazil i ty.
Pomoct jsi nechtěl. Říkal jsi, že to bude v pořádku. Ale ono nebylo. Zemřel jsi deset dnů po naší mamince. Ani ses s ní nemohl rozloučit. A my s tebou taky ne, a proto ti píšu tento dopis. Beru to jako rozloučení s tebou.
Za všechno ti, Jendo, moc děkuju. Mám tě moc ráda a ty to víš. Nikdy na tebe nezapomeneme.
Tvoje sestra Jana Pavluková, Uherské Hradiště
Vzpomínáte na své prarodiče? Co by asi řekl děda na vaše podnikání, na to, že jste postavili dům nebo že máte spokojenou rodinu? Zapomněli jste si říct babičce o recept na ty nejlepší koláče? Možná je ještě čas. Napište otci, matce, prarodičům.
Dopisy posílejte, prosím, na e-mail: dopisyrodina@denik.cz nebo na adresu: VLTAVA LABE MEDIA a.s., Deník – dopisy, U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5.