Z výzkumu agentury Median z roku 2020 vyplynulo, že od prvního impulsu jednoho z rodičů rozejít se po reálný rozvod uběhlo pouze půl roku. „Na vztahu se tedy evidentně dalo pracovat, ale nedala se mu šance, rozvod vypadal jako rychlé a jednoduché řešení,“ sdělil Lukáš Talpa, lektor, jenž má v Lize otevřených mužů na starosti partnerské a rodinné vztahy.

Jak také upozornil, každé druhé manželství se dle výzkumu rozpadá v době mateřské a rodičovské dovolené. Pečující rodič je skoro pořád doma, vydělávající rodič zase výhradně v práci a nemají na svůj vztah čas. „Nejsme zvyklí na vztahu pracovat. Každý den plníme provozní záležitosti a pak najednou zjistíme, že máme vedle sebe úplně cizího člověka, s kterým shodou okolností máme dítě,“ popsal.

Podle něj je také důležité najít si čas sám na sebe. „Abych se mohl nadechnout, abych jen nechodil do práce a nestaral se o děti,“ doplnil.

Léčba vztahu

V složitém období rozchodu si podle Medianu o odbornou pomoc řekne jen každý desátý rozcházející se pár, čtvrtina vše řeší úplně sama a další se radí jen se svými nebližšími. Podle párového psychoterapeuta a dětského psychologa Pavla Rataje souvisí tento trend s tím, že se Češi obecně stydí za psychické problémy. Příčinou také bývá nedostatek času.

„Když se člověk vybourá a dovezou ho na ARO, zastaví se, chce se uzdravit a začne přemýšlet o svém životě. Ale partnerská krize a reálná hrozba rozvodu je pro mnoho lidí stále malý impuls pro to, aby se zastavili a začali přemýšlet, co se jim to děje.“ I když se rozpadající se manželský pár na terapii přihlásí, nemá vyhráno.

„Často totiž primárně přemýšlíme, co dělá ten druhý špatně. Popřípadě se snažíme párového terapeuta zmanipulovat na svou stranu, aby s námi tlačil na partnera, ať se trochu polepší,“ řekl Rataj.

Podle něj je ale sebelepší párová terapie jen hašením požárů. K těm by nemuselo docházet, kdyby se člověk předně dokázal vyznat sám v sobě. „Nemůžeme začít jinde, než u sebe. Rozvíjet se, pracovat a sobě a pochopit, co se v nás děje, chápat a zvládat své emoce. Tyto schopnosti by se podle něj měly učit již na základní škole, podobně jako schopnost komunikace a spolupráce s druhými či rozvoj empatie.

„Bylo by to mimochodem mnohem užitečnější, než umět vyjmenovat všechny měkkýše,“ dodal Rataj.

Zachránit, co se dá. Hlavně dítě

I v případech, kdy už rozchodu rodičů nejde zabránit, dá se toho s odbornou pomocí hodně zachránit. Organizace Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství a Liga otevřených mužů pro ně společně připravili podpůrný bezplatný program „Rozchodem rodina nekončí“.

„Rozvádějícím se rodičům nabízíme v rámci našeho programu vzdělávání a podporu tak, aby dokázali těžkou životní situaci zvládnout a domluvit se na dalším fungování, zejména v péči o děti, vysvětlila smysl projektu psycholožka Eliška Kodyšová, ředitelka Aperia.

close info Zdroj: Deník zoom_in Jen málo rodičů ale ví, že mohou nějaké odborné pomoci využít. „Je to přitom nejen v jejich zájmu, ale také v nejlepším zájmu jejich dítěte,“ dodala Kodyšová. Podle zmíněného výzkumu Medianu bylo takřka v polovině případů rozvádějících se rodičů nejmladšímu potomkovi tři a méně let.

A jak upozorňuje psychoterapeut Pavel Rataj, dítě si do tří let věku buduje základnu na celý život a vytváří si pocit bezpečí a důvěry. Když se rodiče rozvedou a ono vyrůstá většinou s matkou, ta má co dělat, aby dítě uživila a nemá na něj moc čas. V rozhodující fázi vývoje tak zůstává samo.