Kliknutím zvětšíteNa konci roku 2020 jste se rozvedla s manželem, přišla kvůli tomu o všechny provozovny a musela začínat znovu. Jak jste toto období zvládla?
Šlo to líp, než jsem čekala. Samozřejmě ten první půlrok byl velmi náročný. Už tím, že jsem si jedním startem prošla a byla jsem už ve fázi, že bylo všechno zaběhnuté a všichni měli jasně danou roli, to bylo těžké. Najednou to vše ze dne na den nebylo a vrátila jsem se úplně na začátek. Děti už byly trochu větší, víc mě potřebovaly, bylo to složité. Ale víte, co se říká, co vás nezabije, to vás posílí. Mě to posílilo hodně a s odstupem času to vnímám velmi pozitivně. Jak říká moje teta, jsem dinosaurus.
Nelákalo vás sbalit se a zkusit štěstí v zahraničí?
Zrovna nedávno jsem byla ve Francii ve vyhlášené cukrárně a najednou mě přepadl pocit, že nejsem zas tak úplně špatná a že věci, které dělám, jsou dobré, ale odstěhovat se do ciziny mě nenapadlo. Ve chvíli, kdy už máte děti, tak představa o tom, že sbalíte batoh a někam se vydáte, je trochu jiná. Je to o dost složitější. Ale na stáří, v šedesáti, až všechno v Čechách prodám, bych si klidně ráda otevřela malou patisserii a boulangerii na jihu Francie, kde bych dělala pár dortů pro radost. V tuto chvíli si to ale představit nedokážu.
Když jste po nechtěné rodinné restrukturalizaci přišla o provozovny, věděla jste, že si otevřete další?
Moc mi tehdy pomohlo, že se za mě postavila Nadace Jana a Medy Mládkových a dostala jsem možnost vrátit se do Werichovy vily, kde původně IF Café bylo. Je to jediná provozovna, kterou mám, žádná další už asi nebude.
To není pro vaše příznivce, kteří byli zvyklí mít kavárny různě po Praze, moc pozitivní zpráva…
To je pravda, ale osobně mám pocit, že je mi jedna provozovna bližší. Mám možnost se tu potkávat s lidmi, můžu s nimi prohodit pár slov, vidíme se, slyším jejich názor, a to mě baví. Když máte čtyři provozovny, tohle už nestíháte.
Jste v kavárně opravdu každý den?
Jsem. Někdy je to třeba jen na skok, ale každý den. Různě věci kontroluji, sem tam ochutnávám, mluvím s lidmi…
Představa cukrářky, která denně všechno ochutnává, vzbuzuje dojem, že musí mít tak sto padesát kilo. Kompenzujete si to nějak?
Neochutnávám po celý rok. Většinou jen když něco tvořím a pak to doháním fitkem. Chodím běhat. V létě jsem po strašně dlouhé době opět začala. Dřív jsem běhávala, pak mě to během výchovy dětí dost přešlo, měla jsem pocit, že dost běhám doma, natož, abych ještě chodila jinam, ale teď jsem se k tomu zase vrátila.
Iveta Fabešová cukrárna
Co ze zákusků nemusíte?
Nemusím punčák, čemuž se spousta lidí vždycky diví. Úplně mě děsí. A miluju české dezerty – věneček, laskonku, kremrole, ty mám moc ráda. A jinak náš nejprodávanější dort je pistáciový, děláme ho už dvanáct let.
V posledních dvou letech se roztrhl pytel s gastro pořady. Nedostala jste také nabídku mít svůj vlastní?
Zatím ne, ale přiznám se, že bych byla za svůj pořad ráda, tak uvidíme. Už to mám i trochu rozmyšlené. Myslím, že tady opravdu chybí kvalitní pečení. Spousta žen o víkendech peče, ale hezký pořad o pečení pro ženy na neděli tu není. Dělaly by se jednoduché i složitější věci, mohlo by to být formou školičky, kde by se ženy pořád zdokonalovaly. To by se mi moc líbilo.
Pořad sice nemáte, ale vlastní šperky ano. Jak jste se k nim dostala?
Oslovila mě ke spolupráci šperkařka Jitka Kudláčková a mně to přišlo úžasný. Pokaždé mám pocit, že energie fungují a že když si něco nosíte v hlavě, někde se to zhmotní. Dlouho jsem měla přání mít vlastní kolekci šperků a pak se to stalo. Mám z toho velkou radost. Je to kolekce motýlů, což je pro mě takové symbolické, protože kolegyně, která mi vytvářela na mé nové cestě logo, do něj dala motýla. O to víc mi celá spolupráce dává smysl. Hezky se to propojilo.
Měla jste hned od začátku jasnou představu, jak by měly vypadat?
Chtěla jsem, aby mě výsledná podoba šperků vystihovala. Když nějaké nosím, jsou obvykle velmi decentní, nemám ráda šperky plné kamenů, které září na dálku, aby všichni věděli, že na sobě máte něco drahého. Proto jsou výsledné šperky velmi jednoduché; jediné kamínky jsou v těle motýlka, zbytek je jen hladké zlato. Takhle to mám ráda, vždycky mi přijde, že méně je více.
Iveta Fabešová šperky
Prozradila jste, že spolupráce s designérem a zlatníkem Davidem Georgem Hrubcem neprobíhala úplně snadno. Proč?
Mám takovou blbou vlastnost, že se mi vždycky všechno rozleží. Nejdřív mám pocit, že je to dobrý, pak se vyspím a zase to nanovo překresluju. Takže jsem návrh Davidovi vždycky odsouhlasila a pak jsem se ráno vzbudila s tím, jestli bychom třeba nemohli udělat křidýlka kulatější apod. To zadání jsme kvůli mně asi čtyřikrát měnili. Myslím, že jsem Davida hodně štvala, ale je gentleman a zvládl to opravdu bravurně.
Máte ještě nějaké další plány?
Chystám nové menu. Celý podzim u mě bude takový český. Vydávám novou kuchařku, kde jsem měla možnost předělat paní Santnerovou a z toho vznikla myšlenka věnovat část menu starému českému cukrářskému řemeslu, takže jsem vybrala pět významných jmen cukrářů první republiky, jejichž původní díla teď předělávám do nové podoby.
1
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
