Kliknutím zvětšíteRodák z pražského Žižkova vystudoval reálku a už od začátku dvacátých let navštěvoval ochotnický spolek Husova fondu, kde musel nečekaně zaskočit za nemocného kolegu. Přáteli a blízkými přezdívaný „Jári“ se ve svěřené roli osvědčil a právě tehdy zažil první potlesk na otevřené scéně.
Burianův nahrávač
Ve svých čtyřiadvaceti letech pak začal hostovat v divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. Od roku 1926 až do roku 1943 byl dvorním nahrávačem Vlasty Buriana, ale i i jiných herců předválečné éry. Následně přestoupil do souboru Divadla na Vinohradech a odtud později přešel do Městských divadel pražských. V roce 1954 se potom stal členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do své smrti.
Svým charakteristickým střízlivým a zásadně nevzrušivým přístupem byl na jevišti opakem Burianovy výbušnosti a energičnosti. „Burian umožnil Marvanovi existenci, o jaké se nesnilo ani umělcům v Národním divadle. Zejména špičkoví herci, vedle Marvana také Jindřich Plachta či Čeněk Šlégl, si u Vlasty Buriana žili opravdu nádherně. Bez ohledu na krizi ve třicátých letech,“ uvedl v televizním dokumentu z cyklu Příběhy slavných: Jári filmový a divadelní kritik Vladimír Just.
Továrníci i advokáti
Na filmovém plátně se Marvan objevil poprvé v němé verzi filmu Falešná kočička (1926). Následovala celá řádka malých, středních i hlavních rolí v žánrově i kvalitativně odlišných filmech. Nejčastěji hrával lékaře, advokáty, továrníky, úředníky nebo ředitele. Partnery mu byli v předválečné a válečné době jeho kolegové z divadla – Vlasta Burian (Anton Špelec, ostrostřelec, Pobočník Jeho Výsosti, Revizor, Hrdinný kapitán Korkorán, Tři vejce do skla, Přednosta stanice či Ducháček to zařídí), Jindřich Plachta (Nebe a dudy), ale i Oldřich Nový (Kristián, Valentin Dobrotivý).
Velkou slávu u diváků si získal i rolemi profesorů ve filmech Cesta do hlubin študákovy duše (1939) a Škola, základ života (1938). Jeho výrok z tohoto snímku „Co je štěstí? M – ú – ú – ú – ška jenom zlatá…!,“ takřka zlidověl.
Po válce jeho hvězdná sláva a popularita dosáhly vrcholu. Vytvořil postavy dobráckého Bohumila Vosáhla (Právě začínáme), dvojroli Bořivoje a Jaroslava Kohouta (Poslední mohykán), tramvajáka Martina Plechatého (Nikdo nic neví), mašinfíry Matyse (Železný dědek), starého plavce Váni (Plavecký mariáš), předsedy Václava Řeháka (Hudba z Marsu) nebo ředitele Lišky (Cirkus bude!).
Velké divácké ovace sklidil také díky do dneška oblíbeným filmům o nerudném revizoru Gustavu Andělovi ve filmech Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955). Vzniknout měl navíc ještě i třetí snímek Anděl u moře, ale z tohoto natáčení nakonec sešlo.
Vacátko i králové
Zřejmě svou nejpopulárnější postavu, radu Vacátka, pak Marvan ztvárnil až ke konci své kariéry v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského (1968). A následně ve čtyřech celovečerních filmech, které na tento mimořádně úspěšný seriál navazovaly (Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále), a v jednom televizním filmu (Štědrý večer pana rady Vacátka). Další velkou úlohu – Františka Havránka – pak vytvořil ještě v seriálu F. L. Věk.
V pozdějším věku se uplatnil například i jako král v pohádkách O medvědu Ondřejovi (1959) režiséra Jaroslava Macha a Šíleně smutná princezna (1968) režiséra Bořivoje Zemana. Namluvil i jednu z postav ve večerníčku Broučci (1966). Jeho úplně poslední rolí byl správce Karlštejna Ješek z Vartenberka v muzikálu Noc na Karlštejně (1973) – natáčel jej již s velkými zdravotními problémy.
Jaký byl mimo kameru
Lidsky se dá vytknout to, že když byl Vlasta Burian po válce nařčen z kolaborantství, vůbec se ho nezastal, spíš ho ještě více obviňoval, i když mu dřív Burian hodně pomohl. Podle domněnek proti němu Marvan intrikoval už za války. „V jeho vzpomínkách či článcích, když byla o Burianovi řeč, šlo spíš o pomluvy. Nikdy se jej ani slovíčkem nezastal. Tak to je velká ostuda,“ řekl v dokumentu Jári Vladimír Just.
O osobnosti Jaroslava Marvana, stejně jako o dalších hvězdách, pojednával také seriál Bohéma.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
