Režisér Václav Vorlíček nechtěl natočit obyčejnou pohádku, ale výpravné dílo. Díky německému kapitálu si mohl dovolit, co by jindy nepřipadalo v úvahu, proto netroškařil. Zámecké exteriéry se natáčely u nejkrásnějšího vodního zámku v Sasku, a protože Moritzburg nedisponoval velkolepým a prosvětleným sálem, natáčely se plesové scény ve filmových ateliérech v Babelsbergu. Výsledek je ale dokonalý, i když oko zvídavého diváka může zaznamenat jistý rozdíl ve tvaru oken skutečného zámku a jeho ateliérové napodobeniny.

Původní Popelka

První volbou režiséra pro roli Popelky byla Jana Preissová. Vzhledem k jejímu těhotenství to ovšem nepřipadalo v úvahu, a tak padla volba na Libušku Šafránkovou, kterou role okamžitě nadchla a neváhala ani na chvíli. Vzhledem k tomu, že byla vytíženou herečkou, musela několikrát hned po natáčení v Německu na letiště, aby stihla divadelní představení v pražském Činoherním klubu, kde byla v angažmá.

Hrad Švihov

Známý vodní hrad Švihov posloužil jako kulisa. K jeho postranní kamenné zdi přistavěli filmaři dřevěnou pavlač se schody, po kterých scházely k princi macecha s Dorou. K věži hradu zároveň přistavěli zeď s bránou, kterou vjížděl do statku princ onoho večera, kdy se mu z plesu vytratila tajemná princezna. Reálný byl ale statek. Ten na místě stále stojí i s bránou, ze které na konci filmu vyjela na koni Juráškovi Popelka a princ jí před zraky všech nasadil ztracený střevíček.

Z jara do zimy

Původně měla být Popelka jarní pohádkou s kulisou kvetoucích stromů. O to, že se z ní stal zimní film, se zasloužili především pracovníci společnosti DEFA (Deutsche Film AG). Ti chtěli, aby zaměstnanci filmových ateliérů v Babelsbergu měli práci i v zimě, protože na teplejší měsíce bylo naplánováno několik dalších filmových projektů.

| Video: Youtube

Dva Juráškové

Vzhledem k tomu, že se část filmu natáčela v Německu u zámku Moritzburg, bylo zapotřebí kromě štábu a techniky dostat na místo i koně Juráška. Převoz byl ale nereálný, protože v té době řádila v NDR slintavka a kulhavka. Libuše Šafránková měla proto k dispozici koně dva. Jednoho u nás, druhého v Německu.

Sáně v rybníku

Kousek od hradu Švihov je rybník, do kterého se převrhl kočár macechy s Dorou. Vzhledem k tomu, že byl tehdy rybník zamrzlý a sáně kovové, obával se pan režisér o zdraví hereček. Kdyby se na ně sáně převrhly, mohly utrpět i vážnější zranění. Proto do akce povolal kaskadérku a kaskadéra. Ve filmu je vše nastřihané tak, že z rybníka už vylézají skutečné herečky Carola Braunbock a Dana Hlaváčová.

V Německu neměli sníh

Televizní štáby musejí improvizovat a nejinak tomu bylo i v případě Popelky, která se v Německu potýkala s nedostatkem sněhu. Filmový štáb proto sehnal umělou sněhovou pokrývku, která se však vyráběla z rybí moučky, do které když zasvítilo sluníčko, měla prý patřičný odér.

Kurzy pro začátečníky

Zatímco Libuška Šafránková měla s jízdou na koni bohaté zkušenosti, Pavel Trávníček, Vítězslav Jandák a Jaroslav Drbohlav neměli naopak zkušenosti žádné. Proto prošli všichni tři základním kurzem. „Jediný okamžik, kdy je Libuška nahrazena kaskadérkou, je skok přes kmen stromu. Kdyby si náhodou zlomila kyčel nebo nohu, byla by to pro film katastrofa,“ prozradil kdysi režisér Václav Vorlíček s tím, že všechny ostatní scény, včetně té, kdy ukradne princi koně, zvládla na výbornou.

Tři přání pro Popelku

Vzhledem k tomu, že byly Tři oříšky pro Popelku v norském tisku hned několikrát označeny jako nejlepší vánoční film všech dob, není divu, že právě seveřané využili svých zasněžených lesů a vysokých hor k natočení moderní verze, kterou pod originálním názvem Tre Nøtter til Aske loni promítali v místních kinech a v uplynulých dnech ji odvysílala i jedna z tuzemských televizí. Popelku hraje zpěvačka Astrid Smeplass, která je v Norsku velmi populární. Jen na Instagramu se těší přízni půl milionu fanoušků.

| Video: Youtube

Předabovaný princ

Začátky bývají těžké, což platilo i u Pavla Trávníčka, kterého jako herce začátečníka museli v oblíbené pohádce nechat předabovat. „Já jsem si tam kousky i namluvil, ale pan režisér Vorlíček říkal: ‚Ty z toho Brna máš takovej moravskej přízvuk, musíme to vylepšit.‘ Tak mě nadaboval herec Petr Svojtka. A já si říkal: ‚Musíš se zlepšit!‘ A jak šly roky dál, natočil jsem s režisérem Moskalykem Třetího prince a ten už byl bez moravského přízvuku.“