Kliknutím zvětšíteVaše první společné vystoupení v televizi zhatila nemoc. Mrzelo vás to, nebo jste byli rádi, že se start trochu posunul?
Soňa: Mě to mrzelo hodně, hlavně kvůli divákům a kolegům, kterým jsem tím přidala práci. Poslední tři roky jsem nemocná prakticky nebyla, a zrovna když jsem před sebou měla tuhle důležitou událost, tělo mi to vrátilo.
Roman: Já myslím, že ve výsledku je jedno, jestli jsme HLAVNÍ ZPRÁVY hlásili v sobotu, anebo v úterý. Se Soňou už jsme věděli, do čeho jdeme, protože už jsme spolu dříve moderovali. A vždycky je lepší varianta, když je váš parťák doléčený a ve formě.
Roman už naznačil, že máte společnou moderátorskou zkušenost. Prozradíte jakou?
Soňa: S Romanem jsme se ve vysílání potkávali hned od startu CNN Prima NEWS. Tehdy chodil do Nového dne, který jsem moderovala ještě jako sporťák. Později jsme spolu pak několikrát moderovali HLAVNÍ ZPRÁVY, když Eva uvízla kvůli covidu v zahraničí.
Soňo, nastoupit po Evě Hecko Perkausové, která s Romanem tvořila již zajetou dvojici, není určitě jednoduché. Nebojíte se, že vás budou diváci s Evou srovnávat?
Soňa: Ač jsme obě blondýnky, typově jsme odlišné, tak věřím, že diváci si na každé z nás najdou to, co mají rádi.
Roman: Toto musím potvrdit. Eva a Soňa navíc nejsou konkurentky, každá je úplně jiná, a srovnání tedy není úplně na místě.
Oba se pravidelně objevujete na televizních obrazovkách. Vzpomenete si na nějakou reakci diváků, která vás opravdu pobavila?
Soňa: Já si vždy vážím toho, když si diváci udělají čas a napíšou nám nějaký vzkaz. To je pro mě osobně velmi důležitá zpětná vazba. Čas od času mi do redakce přijdou i ručně psané dopisy a ty si nechávám na památku, protože v dnešní době už je to vzácnost.
Roman: Já mám zkušenost ještě z dob, kdy Prima sídlila na pražské Palmovce. Před budovou často čekali fanoušci, kteří chtěli podpis nebo nám něco říct. Mám ale i diváka, který mi například počítal „přeřeky“. Po vysílání jsem obdržel počet s tím, že se těší na další den a další vysílání.
Mnoho diváků často hodnotí to, co máte ve vysílání na sobě. Necháváte si od stylistů poradit, nebo už víte, co vám sluší, a to si berete?
Soňa: Mnoho lidí si myslí, že o tom, co máme na sobě, rozhodujeme sami. Ale pravdou je, že je to velmi zodpovědná práce našich stylistů, kterým v tomto ohledu plně důvěřuji. Samozřejmě při výběru nových outfitů to spolu konzultujeme a snaží se nám vyjít vstříc, abychom se cítili co nejlépe.
Roman: Já rozhodně nevím, co mi nesluší a sluší, takže jsem rád za naše skvělé stylisty. Určitě jsem se díky nim naučil víc nosit obleky, ale ve svém volném čase se oblékám sportovně a pohodlně.
Víte o někom, kdo vás pravidelně v televizi sleduje?
Soňa: Moje maminka. To je můj nejvěrnější divák. Nenechá si ujít skoro žádné mé vysílání.
Stalo se vám někdy, že jste zapomněli, že moderujete, případně se vám stal podobný přešlap?
Soňa: Mně osobně ne, na tohle si dávám opravdu pozor a několikrát si kontroluju dny, kdy mám vysílání. Ještě když jsem moderovala Nový den, který začíná v 5.55, tak se mi ani jednou, a to za skoro tři roky, nestalo, že bych zaspala. To jsem byla sama překvapená. (smích)
Roman: Nám se jednou, už je to teda mnoho let zpět, stalo, že jsme si s kolegy špatně přehodili služby. Tehdy to bylo kvůli nějaké nemoci, tuším. A když bylo kolem páté, tak jsme zjistili, že žádná z moderátorských dvojic není v práci. Situaci jsme samozřejmě vyřešili, jen ten večer měli diváci zážitek z dvojice Roman a Karel. (smích)
Když zavzpomínáte na své moderátorské začátky, co se vám jako první vybaví?
Soňa: Obrovská nervozita. Už je to třináct let, co jsem moderovala svůj první pořad. Bylo to živé, asi půlhodinové vysílání, kde jsem musela nehybně stát na místě a po každém vysílání jsem odcházela úplně zlámaná, jako bych běžela maraton.
Roman: Pro mě to na začátku nebylo vůbec jednoduché, neměl jsem žádnou zkušenost s tím, co se bude dít. Musel jsem se s tím sžít a hodně se toho naučit.
Jste trémisté? Pokud ano, zmenšila se tréma s přibývajícími zkušenostmi?
Soňa: Já určitě trémistka jsem. Ale i moderování je řemeslo, a čím déle toto povolání člověk dělá, chybuje a učí se, sbírá nové zkušenosti a potom ho už jen tak něco nerozhodí. Takže po těch letech už si to spíš užívám. Nejhorší je vždy začátek, říct bezchybně první větu, pak tréma sama odpadne a nastoupí radost z práce.
Roman: Podle mě je nervozita správná, protože patří k výkonům. A myslím, že i tady je potřeba, aby člověk zůstal koncentrovaný. Nejsem trémista, ale musím být připravený. Ze sportu jsem byl zvyklý, že čím větší tréma, tím lepší forma a lepší výkony.
Romane, jak už jste zmínil, byl jste předtím profesionální sportovec. Neměl jste v průběhu minulých let chuť se do tohoto oboru vrátit?
Roman: Určitě ne jako profík, to už nejde, protože ten sportovně-produktivní věk už mám za sebou. Ale jako trenér funguji stále. Mám teď v týmu už šest kluků, kterým se skvěle daří.
Vy jste, Soňo, neměla chuť s tím někdy seknout a jít dělat něco jiného?
Soňa: Já s nadsázkou říkám, že už jsem prožila několik vyhoření. Asi se není čemu divit, naše práce je velmi stresující a někdy je toho stresu tolik, že člověk skutečně přemýšlí, jak dlouho to ještě zvládne dělat. Ale láska k moderování zatím vždy zvítězila, dokázala jsem se odrazit ode dna a najít elán pokračovat.
Soňo, našla jsem, že jste také učitelka rétoriky. Požádal vás někdy o radu i nějaký kolega z televize, nebo vyučujete jen lidi mimo branži?
Soňa: Ano, několik kolegů reportérů se mě občas zeptá na nějaké rady a já jim moc ráda pomůžu. Osobně nerozlišuji, kdo z jaké branže pochází. Velmi oceňuji, že se na mě lidé obracejí a chtějí zlepšit své vystupování. Rétorika mi jako předmět velmi chyběla během školní docházky, i to je důvod, proč jsou lidé z mluvení na veřejnosti zbytečně vystresovaní.
Poznáte, že je někdo dobrý rétor, hned jak promluví?
Soňa: To záleží, rétorika je komplexní balíček dovedností. Poznám hned na prvním setkání, že má dotyčný zajímavou barvu hlasu, ale může mít problém s artikulací a dikcí. Nebo ho limituje tréma. Vždy je to velmi individuální, ale věřím v to, že každý má v sobě potenciál být dobrým rétorem, jen musí vědět, jak se sebou pracovat.
Zhodnotila byste i Romana, pokud mu to nebude vadit?
Soňa: Osobně musím říct, že Roman na sobě skvěle zapracoval a neskutečně se posunul. Obdivuju, že musel naskočit do rozjetého vlaku moderování a bez jakýchkoli předchozích zkušeností se posadil před televizní kamery. Jen lidé z branže vědí, jak náročné to je, jakkoli to může v televizi vypadat jednoduše.
Jsou před námi Vánoce, už víte, jak a kde je letos budete trávit?
Soňa: Tradičně v Brně s rodinou. Vzhledem k pracovním povinnostem jsem se teď za rodiči moc nedostala, což mě mrzí, tak se těším, že si to alespoň během Vánoc vynahradíme.
Roman: Vánoční svátky strávím doma s dětmi a rodinou. Silvestr pak oslavím někde na sněhu.
Romane, vy jste letos oznámil po mnoha letech konec manželství. Odrazí se tato změna ve vašem životě i na letošních Vánocích?
Roman: Vánoce budeme určitě trávit s dětmi společně. V tom se nic nezmění. A jestli to letos přece jen bude trochu jiné, to zjistíme až za pár dní.
Bulvár hodně spekuluje o různých ženách po vašem boku. Štve vás to, nebo vám to přijde spíš už úsměvné?
Roman: Velmi často mě to rozesměje.
Soňo, máte pocit, že od té doby, co jste v televizi více na očích, jste i více v hledáčku bulváru?
Soňa: Já žiju spořádaný, pro bulvár možná až nudný život. (smích) Takže jsem se ještě vyloženě nesetkala s tím, že by bulvár řešil můj osobní život.
Když se vrátím zpět k Vánocům, vzpomenete si ještě, kdy jste přestali věřit na Ježíška? A máte nějaký vánoční dárek, který vám udělal opravdu obrovskou radost?
Soňa: Kdy přesně jsem přestala věřit na Ježíška, si nevzpomenu, ale určitě to bylo s postupem věku, kdy jsem začala šmejdit rodičům ve skříni a objevovala vánoční dárky. Pamatuji si, že obrovskou radost mi udělal první discman, od dětství jsem milovala muziku a pak jsem několik měsíců nesundala sluchátka z uší.
Roman: Já mám pocit, že jsem přestal věřit asi na základní škole. Tam se tohle tajemství dlouho neudrží, děti si všechno řeknou. Ale dárek, který mi udělal obrovskou radost, si pamatuji přesně. Byla to Guinnessova kniha rekordů.
Právě nakupování dárků nechává řada lidí na poslední chvíli, patříte mezi ně?
Roman: Ano.
Soňa: Ano. Přestože si každý rok říkám, že s nakupováním začnu dřív, nikdy se mi to nepodaří. Jsem v tomto ohledu trochu líná a nemám ráda kupování přespříliš materiálních věcí, které se pak doma hromadí. Takže se vždy snažím vymyslet něco originálního, ideálně nějaký zážitek, který si pak v sobě člověk uchová.
Raději se o svátcích díváte na pohádky a relaxujete, nebo sportujete?
Soňa: Já jsem typický vánoční povaleč, dopředu počítám s tím, že prostě pár kilo přiberu, ale pro mě jsou Vánoce svátek pohody, kdy konečně nemusím nic dělat a jen odpočívám.
Roman: Pro mě platí obě varianty. U pohádek si rád odpočinu, ale sport určitě nesmí chybět ani přes svátky.
Už teď je jisté, že pro vás v mnoha ohledech bude příští rok jiný. Jak se na něj těšíte?
Soňa: Do každého nového roku vstupuju s očekáváním i jemnou nervozitou, může se stát tolik věcí. Vždy si proto přeji hlavně zdraví, nejen pro sebe, ale pro celou rodinu a všechny blízké, abychom se i v tom příštím roce mohli společně bezstarostně potkávat.
Je něco, po čem toužíte a co byste si v novém roce chtěli splnit?
Roman: Moje přání jsou tajná, a když jsou tajná, tak se přece nemohou odtajnit. A že těch přání je…
Soňa: S přítelem Zdeňkem si splníme velký životní sen a v únoru se vydáme do Norska pozorovat polární záři. Je to pro mě magický jev, něco mezi nebem a zemí, a moc se na to těším.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
