Začalo to adopcí manželky. Nyní má herec Miroslav Hrabě osm pejsků

Máte už za sebou nějaké zkušenosti se psaním, že jste se rozhodl vydat knihu?
Přiznám se, že jsem nikdy nepsal, je to moje prvotina a byla k ní dlouhá cesta. Nikdy jsem také neměl pejska, dokud jsem neadoptoval svoji manželku (smích), pak se všechno změnilo.

Je pravda, že se staráte celkem o osm pejsků?
Ano, začalo to jednou adopcí, pak přišla další a další a teď máme v rodině pět adoptovaných pejsků a tři neadoptované, celkem jich je tedy osm. A já si říkal, že by byla strašná škoda ty jejich příběhy nevypovědět. Myslím, že ti pejsci si to zaslouží. Jednoho z nich jsme vzali i na křest knihy, je to Kačenka, francouzský buldoček, která byla zachráněná z množírny. Byl to jeden z nejtěžších případů, které jsem u pejsků vůbec viděl. Ale Kačenka to zvládla, říkám jí Anděl, protože nikoho nesoudí, a je to taky jediný pejsek ze všech, kterého můžeme někam vzít.

Nora Fridrichová: Smyslem demokracie je dostat se co nejblíž k pravdě

Souhlasíte s tím, že vám zvíře obohatí život?
Určitě! Předtím jsem byl sobecký herec, který se zajímal jen sám o sebe, honil se za kariérou… Nevím, to povolání člověka občas trošku divně láme, ale pak přišel do rodiny pejsek a ve mně se něco zlomilo a mám ten život najednou o dost bohatší, upřímnější a opravdovější a je mi jedno, jestli mám jednoho pejska, nebo jich je deset. Pokud někdo nevěří, ať klidně přijde na návštěvu. Přes branku sice neprojde, ale pak mu udělám dobrou kávu. (smích)

Nebojí se k vám chodit pošťáci?
Bojí, vůbec mi nechodí balíky, nikdo mi je nedoručuje. Sousedi mě nesnášejí, až na výjimky, někteří se dokonce odstěhovali do jiné části. Vážně. Jsem nesnesitelnej, všude mám chlupy a skoro nespím. Ale to je na dlouhé vyprávění.

Řekl jste, že je jedno, zda máte jednoho pejska, nebo jich máte osm. V tom by s vámi asi mnoho lidí nesouhlasilo. Všechny máte doma?
Pravda je taková, že manželčini rodiče jsou neskuteční srdcaři a mají velkou chalupu, takže jsme je trochu naočkovali a pejsky posíláme i k nim. A je zajímavé, že jak máme ve smečce adoptované i neadoptované pejsky, ti neadoptovaní ty adoptované všechno učí – žít normální život, blbnout a být bezprostřední. To je na tom to krásné.