Takzvaná ekliptika, tedy jev, kdy planety sluneční soustavy krouží kolem její centrální hvězdy po ploché rovině, vznikla zřejmě v důsledku dávného zformování sluneční soustavy - původně to byl plochý prstenec prachu vířící kolem Slunce, jenž se postupně začal shlukovat do planet, asteroidů a dalších kamenných vesmírných objektů.

Záhadné meteority pocházejí zřejmě z rozpadu tzv. planetesimály, jednoho z malých vesmírných těles, o nichž se předpokládá, že dala vzniknout sluneční soustavě
Matky planet. Záhadné meteority odhalují dávnou minulost vesmíru

Existuje však několik těles, jež se ve sluneční soustavě pohybují mimo tuto rovinu - týká se to zejména komet v nejvzdálenějších částech sluneční soustavy, které se pohybují po oběžných drahách dlouhých tak, že dokončení jednoho oběhu trvá až desítky tisíc let.

Komety z nejvzdálenějšího okraje sluneční soustavy

Tyto komety by se měly vyskytovat v hypotetickém Oortově oblaku, kupolovitém kometárním oblaku na okraji sluneční soustavy, jenž by měl být pozůstatkem původní planetární mlhoviny, z níž se sluneční soustava podle vědeckých předpokladů zformovala.

Podle nového výzkumu se zdá, že některé z těchto vzdálených komet rovněž krouží ve vyrovnané a ploché rovině, ta je však jiná, než rovina planetární. Její objevitelé ji označili jako tzv. prázdnou ekliptiku. Pokud se její existence potvrdí, mohlo by to nabídnout nový pohled na to, jak se komety ve sluneční soustavě původně formovaly. Výzkum byl publikován v The Astronomical Journal, informuje o něm web Science Alert.

Jedním z potenciálně vhodných míst pro život je Europa, měsíc planety Jupiter. Podle některých planetologů se na něm ukrývá podpovrchový oceán kapalné vody
Mimozemský život? Vědci vytipovali čtyři nejslibnější místa ve sluneční soustavě

Celé oběžné dráhy těchto dlouhoperiodických komet nemůžeme pozorovat, protože tato tělesa jsou příliš matná, a jeden jejich oběh navíc trvá mnohem déle, než kolik činí délka lidského života. Nemáme ani technologii, která by je umožňovala sledovat pravidelně v určitých periodách.

Když se však tyto komety příblíží ke Slunci dostatečně blízko na to, abychom je mohli zaznamenat, můžeme jejich oběžnou dráhu odvodit z jejich trajektorie a rychlosti.

Dlouhoperiodické komety mají jinou ekliptiku

Astronom Arika Higuchi působící na japonské Univerzitě pracovního a přírodního prostředí a v Národní astronomické observatoři pracuje se svým týmem na výpočtu těchto oběžných drah již nějakou dobu.

Přitom si všimli něčeho pozoruhodného: nejvzdálenější bod oběžných drah, nazývaný afélium, by měl být stále poblíž ekliptiky, přičemž u některých dlouhoperiodických komet tomu tak je, ale existuje ještě druhá skupina těchto komet s dlouhotrvajícím oběhem, u nichž afélium v souladu s ekliptikou není.

Planeta Venuše
Je na Venuši život? NASA kvůli objevu zvažuje planetární misi

Ani tyto body však nebyly rozprostřeny náhodně. Spíše se zdálo, že se řadí podle jiné roviny, v níž jinak žádná vesmírná tělesa nebyla - proto vědci začali tuto rovinu označovat jako "prázdnou ekliptiku".

Zatímco běžná planetární ekliptika je vůči disku naší galaxie, tedy Mléčné dráhy, nakloněna o 60 stupňů, nová prázdná ekliptika byla od ní odkloněna o stejný počet stupňů v opačném směru. To by podle vědců mohlo být vodítkem k tomu, jak vznikla.

Zbytky supernovy Vela
Vědci zmapovali deset milionů hvězd. Nyní vyřkli verdikt o mimozemském životě

Podle vědců ji mohl vytvořit "galaktický příliv", tedy gravitační pole samotné galaxie. Toto pole mohlo postupem času zkřivit dráhu některých dlouhoperiodických komet a navést je na novou rovinu. I to je důvod, proč se tato ekliptika nazývá prázdnou - zpočátku totiž prázdná opravdu byla, dokud ji galaktické gravitační pole nenaplnilo kometami.

Nejde o novou hypotézu, chyběly ale důkazy

Podle Science Alert není tyto hypotéza úplně nová, protože astronomové předpokládají vliv "galaktického přílivu" na komety z Oortova oblaku už desítky let. Stále však chyběl dostatek důkazů pro její potvrzení.

Japonský tým proto zkusil namodelovat vliv galaktické gravitace na dlouhoperiodické komety pomocí analytických výpočtů.

Zbytky Keplerovy supernovy, která jako poslední vybuchla v Mléčné dráze. Její explozi pozoroval v roce 1604 právě Jan Kepler
Vesmír skončí ohromnou explozí, předpovídají fyzici

Jejich závěr vedl k tomu, že některá afélia se rovnají podle běžné ekliptiky, jiná však podle prázdné. Je to další silná indicie potvrzující výše uvedenou hypotézu, ale budou potřeba ještě další pozorování, která by to doložila.

"Zjistit, jak se pozorovaná drobná vesmírná tělesa rozprostírají, bude vyžadovat ještě řadu faktorů. Naší prací je proto do budoucna podrobný výzkum rozprostření dlouhoperiodických komet," uzavírá japonský tým.