I mistr tesař se utne. Mnohé slavné fosilie byly po desítky let vykládány špatně

Pravda je, že vědci zkoumající dávnou minulost Země to nemají jednoduché. Podobu tehdejších živočichů musí často odhadovat jen na základě zkamenělých úlomků kostí, zvětralých stop nebo podle pár dochovaných otisků v kameni, z nichž se jen málokdy dá určit, jak mohly vypadat jemné detaily kdysi žijícího a dýchajícího zvířete, jež prošlo daným místem nebo v něm uhynulo.

Pohřbené město i ztracený obraz. Několik výjimečných objevů letos měnilo dějiny

Někdy se tak stane, že se vědci ve svém popisu dávného tvora zmýlí a trvá i desítky let, než nové technologie výzkumu či nové poznatky pomohou jejich omyl vyvrátit. Některé z těchto nejslavnějších omylů připomněl v souhrnném materiálu web Science Alert.

Hadí ještěrka se čtyřma nohama

Když se v roce 2015 našla první zkamenělina plaza Tetrapodophis amplectus, byl to paleontologický zázrak. Fosilie tvora žijícího v dobách před 110 miliony let se zdála být něčím, na co paleontologové dlouho čekali, protože jeho hadí tělo se čtyřma drobnýma nožkama mělo konečně představovat objev chybějícího článku mezi hady a ještěry.

Právě proto byla fosilie pojmenována Tetrapodophis, což znamená něco jako jako čtyřnohý had, a proslavila se coby reprezentant jednoho z nejstarších členů skupiny šupinatých plazů. 

Mládě dinosaura uvízlo v čase. V Číně našli nejzachovalejší vejce s embryem

Teprve v roce 2021 přišel jiný tým paleontologů na základě dlouhodobého průzkumu fosilie s úplně jiným závěrem: Tetrapodophis podle něj není žádný had, ale příslušník vyhynulého rodu mořských ještěrů zvaných Dolichosaurus.

Pro vědce tím ovšem zmíněná zkamenělina na atraktivitě nijak neztrácí. Ani dochovaných fosilií dolichosaurů totiž není mnoho, takže výjimečně dobře zachovalá zkamenělina Tetrapodopha může o jejich existenci odhalit řadu novinek.

Kde má přízrak hlavu a kde ocas?

Jiným prazvláštním tvorem, jehož vzhled vědce dlouho mátl, byl tajemný červ žijící během kambria, tedy asi před 541 až 485 miliony let, na mořském dně, kde se jeho podoba otiskla do usazenin, jež během věků ztvrdly na břidlici. 

Vědci dali tomuto živočichovi, jehož zkamenělinu našli na slavném kanadském nalezišti fosilií zvaném Burgesské břidlice v Britské Kolumbii, jméno Halucigénie (Hallucigenia), protože jim opravdu připomínal halucinaci nebo přízrak; na zádech měl nejméně sedm párů tuhých hrotů, pod tělem dalších sedm párů podivně poddajných noh a na jednom konci těla cosi, co vypadalo jako baňatá hlava.

Vědce přitom mátlo zejména to, že vedle této podivuhodné fosílie objevili ještě řadu jiných podobných, jimž ona hlava chyběla. Co to mělo znamenat a proč tolik Halucigénií o svou "hlavu" přišlo?

V Austrálii našli 400 milionů let starého mořského červa. Dostal jméno Excalibur

Následoval další průzkum zkameněliny a s ním přišel také další objev: na té části těla, již vědci dosud považovali za "zadek", se objevily oči a zuby. Takže to, co paleontologové dosud měli za hlavu, byl ve skutečnosti jen vyprázdněný obsah vnitřností, jenž se pravděpodobně vytlačil z těla tím, jak je zmáčkly usazeniny. 

Díky správnému určení hlavy a konce těla se také vědcům konečně podařilo tohoto živočicha zařadit - podle nich patří do skupiny lobopodian, kam se řadí například členovci, nebo drápkovci, tedy velmi zvláštní tvorové zvaní podle vzhledu pokožky též "sametoví červi". Jde o živočichy lovící kořist pomocí lepkavých slin, jimiž ji znehybní, a pak do ní kousnutím vpraví trávicí šťávy, které ji rozloží zevnitř.

Dickinsonia: zvíře, zelená rostlina, houba? 

Záhadným tvorem byl také organismus Dickinsonia, žijící v ediakaře, tedy v nejmladší periodě starohor, předcházející kambriu, v němž začaly vznikat hlavní živočišné a rostlinné kmeny, které známe dnes.

Poprvé byl popsán v roce 1947, dlouho ale vědci nevěděli, o co vlastně jde. Život v ediakaře totiž zahrnoval převážně organismy s měkkým tělem a jen velmi málo z nich se podobalo nějakému dalšímu živému nebo vyhynulému organismu, známějšímu z pozdějších dob. Bylo tedy velmi těžké je zařadit do širších souvislostí.

Organismus Dickinsonia vypadal jako podivně žebrovaný ovál a mohl být opravdu čímkoli. V době objevu jej vědci klasifikovali jako druh medúzy, také ale zvažovali, že by to mohl být červ, polyp, houba nebo lišejník. Dokonce padl návrh, aby byl zařazen do nějaké neznámé zaniklé říše, nepředstavující ani živočichy, ani rostliny nebo houby.

K částečnému objasnění záhady přispěla teprve studie před několika lety, zabývající se růstem tohoto organismu. Podle ní je Dickinsonia zvíře, náležející buď k nejjednoduššímu živočišnému kmeni vločkovců, nebo k velké živočišné skupině Eumetazoa, která vznikla odštěpením houbovců a je o něco pokročilejší než houby. 

Iguanodon: nos nebo palec?

Snad každý Čech si z dětství pamatuje slavný Burianův obraz dinosaura iguanodona, jenž se stal údajně hlavním inspiračním zdrojem i pro vzhled japonské filmové Godzilly. Na Burianově obrazu si lze všimnout i výrazného čnějícího hrotu na přední končetině, jakéhosi ostnatého "palce", jenž patří k hlavním poznávacím znakům iguanodona. Ne vždy ale bylo úplně jasné, že tento hrot je právě prst.

Když v roce 1825 popsal geolog Gideon Mantell iguanodona poprvé, domníval se, že jde o roh vyčnívající z nosu, a tak byl také při prvních pokusech o uměleckou rekonstrukci namalován. Byla to ostatně docela logická úvaha, protože například nosorožec takový roh opravdu má. 

Stegosaurus žil i ve Skotsku. Vědci objevili ten nejlepší důkaz

Teprve o více než 50 let později, v roce 1878, se v Belgii našly kompletnější iguanodonní fosilie a hrot získal své správné umístění na přední končetině, kde by primáti měli palec. 

Tím ale otázky neskončily, protože vědci dosud nevědí, k čemu sloužil. K navazování sociálních vztahů? K obraně před predátory? Používal ho dinosaurus při zpracování potravy? "Je možné, že se to nikdy nedozvíme, ale i tak nás iguanodon naučil, že bychom ani nejmenší detail neměli nikdy považovat za samozřejmost," píše Science Alert.

Archeo co?

Slovo archaeopteryx znamená v překladu "staré křídlo" a tvor tohoto jména byl dlouhá léta považován za nejstarší známý ptačí druh. Žil asi před 150 miliony let a na celém světě se dochoval jen tucet jeho fosilií. A také jeho zařazení provází vědecký spor. Někteří paleontologové se totiž domnívají, že je k ptákům řazen omylem a že to ve skutečnosti nebyl pták, ale dinosaurus. Vědci proto začali přezkoumávat jednotlivé exempláře.

V roce 2017 analyzoval vědecký tým exemplář archeopteryxe, jenž byl už jednou předtím překlasifikován, protože původně ho vědci považovali za pterodaktyla. Tým došel k závěru, že i nová klasifikace je chybná a že jde namísto o archeopteryxe o zcela neznámého masožravého dinosaura - teropoda. Toto stanovisko zatím nikdo další nezpochybnil.

Záhada kolem nejstarší zkameněliny peří na světě je vyřešena. Díky nové metodě

V roce 2019 a 2020 byla přezkoumána další stopa - jedno jediné zkamenělé křídelní pero. Tento "přírodní artefakt" začalo studovat hned několik paleontologických týmů. Zatímco jeden došel k závěru, že pírko nepochází z archeopteryxe, ale z nějakého dosud neznámého druhu, což zdůvodnil jeho nebvyklým zakřivením, další tým, tvořený vědci z Univerzity Jižní Floridy, došel v říjnu 2020 k závěru, že o archeopteryxe jde.

Zakřivení brku totiž může být podle tohoto týmu velmi variabilní, ale v zásadě křídlu archeopteryxe odpovídá. Dalším argumentem bylo, že zkamenělé pírko se našlo v sousedství čtyř dalších fosilií archeopteryxů - bylo nepravděpodobné, že by se mezi nimi vyskytoval nějaký jiný druh, který by po sobě zanechal jen jednu jedinou stopu a nepoztrácel podobných pírek více.

Je otázka, kolik dalších podobných překvapení nám ještě studium pravěkého světa přichystá. "Ať už se bude tato debata ubírat jakýmkoli směrem, každý úlomek fosilie, který naše planeta uchovala ve svých hlubinách, nám vždy poskytne úchvatnou příležitost dozvědět se o našem světě něco nového," uzavírá Science Alert.