Biologický věk nemusí být stejný jako věk skutečný počítaný od data narození. Do jisté míry tento rozdíl dokážeme rozpoznat intuitivně. „Vypadáš skvěle!“ je sice pozitivní vítací fráze, ale často reálně znamená, že jsme opravdu šokováni tím, jak se něčí biologický věk liší od věku kalendářního. Platí to ale i opačně, stejně šokovaně lze říci i: „Vypadáš děsně!“ Věda fenomén stárnutí přitom stále zcela nevyřešila. Pořád nevíme, jak tento proces funguje na buněčné úrovni.

Největším podezřelým jsou změny v DNA související s věkem. Její dvojitá šroubovice je vlastně receptem na naší výstavbu a do jisté míry určuje i naše chování. Jenže tento dokonalý „plánek“ v čase degraduje. Podle studie zveřejněné v poslední vydání odborného časopisu Nature, je kyselina deoxyribonukleová, tedy DNA, stočená v jádru každé savčí buňky, každý den asi stotisíckrát nějak poškozena.

Taj-či
Magická síla taj-či: Posiluje tělo a pěstuje ducha

Mladé a zdravé tělo člověka se s těmito poruchami dokáže vyrovnat. Podle vědců ale zhruba od 25 let opravné mechanismy přestanou stíhat a nezvládají nadále držet krok při odstraňování genetických selhání. S každým dalším dělením buněk se tak vytvářejí další jizvy na DNA, které se časem stanou viditelnými i pro okolí.

Vlasy šednou a vypadávají. Stejně tak i zuby. Na kůži se objevují další a další vrásky a skvrny. Po fyzické námaze musíme déle odpočívat, vše nám déle trvá. Vypořádat se s infekčními chorobami je stále obtížnější. Objevují se chronická onemocnění, bujení i další choroby úzce související s věkem. Jedním slovem stárneme. Ovšem ne všechny organismy to mají stejně.

Organismy, které nestárnou

Ví se, že někteří živočichové žijí rychle a krátce (například hlodavci), jiní to mají opačně, žijí pomaleji a o to déle: želvy, korály nebo i žraloci. Existují ale organismy, u nichž mají vědci podezření, že nestárnou vůbec. Stromy. Ty nejstarší známé rostou na Zemi téměř pět tisíc let. A podle dendrologů mohli i jejich příbuzní podle všeho růst déle, pokud by do nich neudeřil blesk, nevyvrátil je vítr, nesežrali je brouci nebo se u nich neobjevil člověk s pilou, napsal ve svém odborném textu polský deník Gazeta Wyborcza.

Biorytmus stromů je hodně dlouhý a další jejich výhodou je neobvykle velké množství kmenových buněk, které jsou extrémně důležité při růstu a regeneraci. Kmenové buňky pracují hned pod kůrou a každoročně vytvářejí kolem kmene nové vrstvy živých již specializovaných buněk dřevních, které transportují z kořenů vzhůru vodu a minerály, a lýkových rozvádějících z listů dolů produkty fotosyntézy.

Pití až tří šálků kávy denně může ochránit srdce – a to díky zmírnění pravděpodobnosti propuknutí srdečních onemocnění.
Dobrá zpráva pro milovníky kávy: Pravidelné pití má pozitivní účinek na srdce

„Možná i stromy stárnou, jen my žijeme příliš krátce na to, abychom to zaregistrovali a dokázali to změřit,“ napsal před rokem v časopise Trends in Plant Science biolog z barcelonské univerzity Sergi Munné-Bosch.

Ale vraťme se k lidem. V posledním vydání Nature Communications vědci ze Singapuru, Spojených států a Ruska odhadli, že maximální délka lidského života se pohybuje mezi 120 až 150 lety. Tolik by mohl žít každý z nás, kdyby jeho biologický věk nepředbíhal ten kalendářní. Vědci k tomuto závěru dospěli při vývoji nového indikátoru pro zjišťování biologického stáří. V textu uvedli, že dokáží přečíst tento skutečný věk organismu po analýze vzorku krve.

Dynamický ukazatel

Autoři publikace své opatření nazvali Dynamický ukazatel stavu organismu, zkráceně DOSI (Dynamic Organism State Indicator). Vychází z řady fyziologických procesů, včetně genové exprese DNA, aktuálního podílu buněk imunitního systému odpovědných za záněty nebo velikosti a počtu červených krvinek. Tyto faktory dohromady naznačují, jak se tělo dokáže v daném okamžiku vyrovnat s životními výzvami: nemocemi, úrazy, stresem apod. Čím hůř indikátor dopadne, tím pomaleji je organismus schopen znovu získat rovnováhu a regenerovat, z čehož plyne, že je i biologicky starší.

Výsledky a úspěšnost indikátoru DOSI byly potvrzeny z analýz krevních vzorků téměř půl milionu lidí ve věku 39-73 let, které jsou uloženy v britské Biobank. Samozřejmě stále platí, že lidský život má nepřekonatelnou (alespoň v současnosti) biologickou hranici. Vědci mají pro nás ale dvě pozitivní zprávy.

Lékař - Ilustrační foto
Nejdřív západní medicína, pak alternativní. Nikdy naopak, varuje lékař

První je, že skutečná délka lidského života v bohatých zemích (a tedy i v Česku) trvale roste. Ano, dožít se 120 let je pořád skoro nemožné, ovšem stále více lidí se dožívá - a ve skutečně dobrém zdravotním a psychickém stavu – přes osmdesát nebo dokonce přes devadesát let.

Druhá zpráva je rovněž pozitivní. Záleží totiž hlavně na nás. Přestože jsme každý z nás ovlivněn svojí jedinečnou genetickou zátěží, můžeme udělat opravdu hodně nejen pro to, abychom žili co nejdéle, ale abychom byli i co nejzdravější. A přitom k tomu nejsou třeba žádné zázračné léky. Stačí dělat to, k čemu nás evoluce stvořila: hodně se hýbat, jíst střídmě, hodně spát, nezneužívat alkohol a další drogy a vyvarovat se chyb.