Uvedený citát Benjamina Franklina je vcelku ojedinělým příkladem toho, že i myšlenky z poměrně moderní doby mohou pevně zakořenit v obecném 
povědomí. Za většinou zlidovělých rčení se však musíme vypravit mnohem hlouběji do historie. Například do éry španělských conquistadorů, kdy vzniklo úsloví „spálit mosty“. Dobyvatel Aztécké říše Hernán Cortés ve skutečnosti poručil spálit lodě, aby jeho muži v neznámé zemi plné netušených nástrah neměli jinou volbu než zvítězit či zemřít.
Kostlivec ve skříni
Předtím, než anatomické ústavy v USA získaly právo na kosterní pozůstatky neidentifikovaných těl zemřelých pacientů či vězňů (Anatomy Act z roku 1832), musely se tajně zásobit prostřednictvím vykradačů hrobů. Policie pak u nich občas udělala šťáru. Z té doby údajně pochází idiom „schovávat kostlivce ve skříni“. Někdy to také nebyl kostlivec, ale kompletní člověk naložený do lihu.
Nahrává se anketa ...
Leckdo si asi myslí, že takový osud je horší než skončit v pekle. A co když se ocitnete v sedmém nebi? U nás se toto spojení objevilo poprvé v latinském jazyce na stránkách Kosmovy Kroniky Čechů. Autor je vložil do úst kněžně Libuši při jejím slavném proroctví o založení Prahy. Kdo z vás si ho vybaví?
„Spatřuji hrad, který pověstí nebes se dotkne. Ve hvozdě leží místo – je vzdáleno ode vsi této na třicet honů a mez mu určují vltavské vlny. Toto místo na
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Smith's Clock Establishment No 7½ Bowery New York., Public domain
zoom_in
Hard Times Token R7 HT-317A Gilt NGC MS62. Smiths Clock Establishment No 7½ Bowery New York 1837 Time Is Money s vyobrazeným ciferníkem (900-1100). severní straně pevně chrání hlubokým údolím potok Brusnice, na jižním však boku široká hora velmi skalnatá, která se od skal nazývá Petřín, převyšuje okolí. Hora toho místa se zkrucuje na způsob delfína, mořského vepře, směrem až k řečené řece. Až přijdete, naleznete člověka, an uprostřed lesa teše práh domu. A protože se u nízkého prahu i velcí pánové sklánějí, podle této příhody hrad, jejž vystavíte, nazvete Prahou. V tomto hradě někdy v budoucnosti vzejdou dvě zlaté olivy, jež svými vrcholy proniknou až do sedmého nebe a po všem světě budou zářiti svými divy a zázraky.“
Člověk dvou tváří
Sedmé nebe označuje v židovské, křesťanské i islámské tradici nejvyšší patro nebeské říše – místo určené jen těm, kteří jsou takové pocty nejvíce hodni.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Nicola Quirico, CC BY-SA 4.0
zoom_in
Mistr měsíců, Janus se dvěma tvářemi (leden), detail, asi 1225-1230, veronský kámen, Dómské muzeum, Ferrara (Viz hru Divadla Járy Cimrmana České nebe.) Sedm nebes si naši předci představovali jako řadu sedmi soustředných kruhů, v jejichž středu se nacházela Země. Stojí za pozornost, že v angličtině se používá výraz „Cloud Nine“, což je i název známého alba George Harrisona z roku 1987. Je možné, že tento idiom byl odvozen od devátého typu oblaku, uvedeného v Mezinárodním atlasu mraků (International Cloud Atlas). Jde o oblak, jenž se v atmosféře vyskytuje nejvýše.
S nebesy souvisejí i antická rčení „být na štíru“ a „člověk dvou tváří“. První z nich se vztahuje k astrologickému znamení zvěrokruhu, majícímu svůj původ v souhvězdí Štíra (Scorpius). Podle báje poslala bohyně Artemis tuhle roztomilou havěť na lovce Oriona poté, co na ni syn boha moří zaútočil. Být na štíru znamená být náladový; kdo má doma štíra či štírku, ví, o čem je řeč.
Člověk dvou tváří byl staroitalský bůh Janus. V římské mytologii je Janus (Ianus) strážcem vrat, dveří, vchodů, začátků a konců. My s ním máme spojený především měsíc leden, tedy január. Na starých vyobrazeních má otec říčního boha Tiberina a manžel nymfy Camasene opravdu dvě tváře: jednu, kterou hledí do minulosti, a druhou, upřenou do budoucnosti. Není divu, že Janusovo jméno zaznívalo, kdykoli římský císař zahájil válku nebo vyhlásil mír.
O čem je speciál Slovíčkaření
Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.
Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.
