V pondělí krátce po půl šesté ráno se díky dráze Země naše planeta na několik minut ocitla přímo mezi Sluncem a Měsícem. Po krátkou dobu se Měsíc zcela dostal do zemského stínu, a tím se dočasně zbarvil do tmavě červeného odstínu. Ten vznikl v důsledku slunečního světla, které se promítalo skrze zemskou atmosféru na zastíněný povrch Měsíce.

Zatmění se časově shodovalo se samostatným superúplňkem. Tehdy je Měsíc na své dráze nejblíže k Zemi, a proto se jeví větší než obvykle. Díky tomu bylo možné pozorovat jedinečný superkrvavý Měsíc.

Srovnání jasnosti a ostrosti snímků ze Spitzerova (vlevo) a Webbova vesmírného dalekohledu.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba pořídil první snímky. A vyrazil astronomům dech

Téměř hodinu a půl poté procházelo jediné sluneční světlo dopadající na Měsíc zemskou atmosférou a zbarvilo jej do červena. V Evropě byl úkaz viditelný jen po určitou dobu, protože Měsíc začínal zapadat. V Americe se však oblastem s jasnou oblohou naskytla plná podívaná.

„Ve skutečnosti uvidíte všechny východy a západy Slunce, ke kterým dojde kolem Země najednou. Všechno toto světlo se promítne na Měsíc,“ vysvětlil pro BBC doktor Gregory Brown, astronom z Královské observatoře v londýnském Greenwichi. „Kdybyste byli astronauty stojícími na Měsíci a dívali se zpět k Zemi, viděli byste červený prstenec obíhající kolem vnější strany naší planety,“ dodal.

Vzácný úkaz

Vzhledem k tomu, že superkrvavý Měsíc je kombinací neobvyklých vlastností, přesné podmínky potřebné pro takovou událost se nevyskytují příliš často. Další nastane až na jaře příštího roku počátkem letních měsíců.

Zatmění Měsíce způsobující červené zbarvení nastává v průměru asi třikrát ročně, ale ne vždy se shoduje s jarním úplňkem.

Superúplňky jsou založeny na vlnité dráze Měsíce vůči Zemi a dochází k nim s frekvencí, která se zdá být téměř zcela náhodná. Průměrně se vyskytují asi čtyři superměsíce za rok.