Hračky: Kolik jich děti vlastně potřebují?

Neznamená to ale, že děti musí mít kvanta hraček. Nikdy jich neměly tolik jako v současné době! A jak ukazují výzkumy, je jim to spíš na škodu. Čím více jich totiž mají, tím méně si hrají.

Tři měsíce bez ničeho? Jde to!

Potvrdila to například studie americké University of Toledo, jejíž výsledky byly zveřejněny loni. Vědci sledovali 36 batolat, jak si hrají – jednou se čtyřmi hračkami, podruhé se šestnácti. Zjistili, že prckové jsou mnohem kreativnější, když mají méně hraček, každé věnovali dvakrát více času, více přemýšleli o použití hračky a přicházeli na další a další nápady.

A co po vyučování? Hurá, bude bojovka

„Snažili jsme se zjistit, zda a jak počet hraček ovlivňuje kvalitu hry,“ uvedla autorka studie Carly Dauchová. „Zdá se, že více hraček narušuje průběh hry, rozptyluje pozornost dětí, nedokážou se pak soustředit na jednu konkrétní. Pokud jich mají méně, jsou kreativnější.“

K podobnému závěru dospěli již v 90. letech němečtí psychologové Elke Schubertová a Rainer Strick, kteří v rámci experimentu odebrali z mnichovské mateřské školy veškeré hračky na dobu tří měsíců. V místnosti zůstaly jen židle, stoly, přikrývky, polštáře.

První den byly děti zmatené i smutné, nudily se. Druhý den už postavily bunkr a postupně se jejich hra stávala cílevědomější a klidnější: hrály si na cirkus a dělaly divadelní představení. A i po vrácení hraček byly soustředěnější, nápaditější, komunikativnější… V Německu tak v některých školkách jednou ročně na tři měsíce hračky schovají.

„Obecně příliš mnoho hraček dítě zahlcuje, má obtíže si vybrat, s čím si má hrát,“ potvrzuje dětská psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Linda Kolenatá s tím, že kolik hraček je akorát, záleží na věku. „Přesné číslo vám neřeknu. Je dobré sledovat dítě, s čím si opakovaně hraje a co leží dlouhodobě ladem. Na základě toho si sami určíte, kolik hraček je tak akorát.“

Takže co by měly mít?

Odbornice na dětskou duši doporučuje udržovat vhodné množství zhruba konstantní, tedy průběžně vyřazovat nějaké starší hračky, kterých si již dítě nevšímá nebo už neodpovídají jeho věku.

„Třídění a vyřazování je dobré dělat minimálně jednou za rok. Pokud se jich nechcete hned zbavovat, je vhodný tzv. krabicový systém. Máte hračky v krabicích a krabice v pokojíčku čas od času obměňujete a vracíte se k hračkám, které máte schované například na půdě nebo ve sklepě,“ dodává. Zredukovat počet hraček doma můžete i tím, že některé dáte k babičkám či tetičkám, kde děti tráví nějaký čas.

U větších potomků je vhodné, aby se sami rozhodli, co již nepotřebují a co pustí dál do světa. Vyřazené kousky můžete například odvézt do dětského domova, nebo je můžete zkusit prodat na bazarech a za utržené peníze nechť si ratolest koupí, co si přeje.

Nesnažte se bavit děti pořád. Klidně, ať se chvíli nudí, radí psycholožka

Vybrat v dnešní době hračku není jen tak. Reklamy na nás útočí, obchody jsou plné k prasknutí… „Důležité jsou všechny hračky, které dítě opravdu zaujmou. Tedy hovoří o ní, i když ji nevidí v reklamě nebo v obchodě. Opakovaně si s ní hraje u někoho na návštěvě a podobně,“ vysvětluje Linda Kolenatá.

„Velmi přínosné jsou hračky, které podporují rozvoj dítěte (jeho motoriku, mentální schopnosti, tvořivost), ale i ty, jež plní funkci maskota, dodávají pocit jistoty a bezpečí, například plyšáci.“

Psycholožka nezavrhuje ani hračky typu počítačových her a playstationů: „I ty mají svůj smysl, zejména když dítě na tabletu hraje strategickou hru nebo nějakou vzdělávací videohru. Důležité je ovšem hlídat čas, který u tabletu, mobilu či počítače tráví,“ upozorňuje s dovětkem, že u jedinců s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (ADHD) se doporučuje tyto aktivity co nejvíce omezovat.

Jojo a káča vedou

Trendem poslední doby a jedním z hitů svátků jsou nejrůznější interaktivní hračky. Ačkoli nás výrobci a prodejci přesvědčují o tom, že každé dítě je musí mít už od kolébky, psychologové to vidí jinak.

„Staré, takzvané retro hračky jako dřevěné kostky, modelína, pastelky jsou obvykle pro děti mnohem zdravější než ty elektronické, vzdělávací,“ říká psycholožka Kathy Hirschová-Paseková z americké Temple University, která se věnuje studiu vlivu hraček a her na děti. „U těchto jednoduchých věcí si dítě buduje představivost, hračky mu nenařizují, co má dělat, naopak ono řídí je.“

Pokud holčička dostane panenku, která po zmáčknutí tlačítka začne zpívat, dá se očekávat, že ji po čase omrzí – hračka jí nic dalšího nenabízí. Zato úplně obyčejná panenka (i látková) se může stát nejlepší kamarádkou – bude dělat přesně to, co si její holčička usmyslí. Psychologové mluví v této souvislosti o zavřených a otevřených hračkách.

Roberta Golinkoffová z University of Delaware tvrdí: „Výrobci hraček využívají obavy rodičů, aby se jejich potomci správně vyvíjeli, a vnucují jim elektronické vzdělávací hračky. Děti by ale měly mít v podstatě rekvizity pro hraní, hračky by měly probouzet představivost a jedinečnost dítěte.“

Kathy Hirschová-Paseková ještě varuje: „Pokud výrobce na obalu hračky slibuje, že vaše dítě bude díky ní chytřejší, měli byste zpozornět.“

Je proto dobře, že se u nás v poslední době objevuje stále víc poctivých, kvalitních hraček z přírodních materiálů. Ať už je to maminka na mateřské dovolené, která šije látkové panenky či kreslí pexesa, nebo malá rodinná firma, jež vyrábí houpací koníky, prkna, žebřiny, jejich příběhy bývají podobné: po narození potomka zjistily, že se jim něčeho na trhu s hračkami nedostává, a pustily se do podnikání.

Když nenávist k tělocviku skončila záměrným zraněním

K potěše mnohých rodičů a prarodičů se vracejí nebo stále přetrvávají i opravdu staré hračky: dřevěné jojo a káča, stavebnice Merkur (brzy oslaví 100 let), plechový traktor, autobus apod., hračky natahované klíčkem, cvrnkací kuličky, guma na skákání…

Víc Ježíšků neuškodí

Mnoho z nás by nejraději koupilo právě tyto „skvosty“ a vrátilo se díky nim do svého dětství. Autodráha, vláčkodráha nebo domeček pro panenky jsou typické věci, které potěší nejednoho rodiče a prarodiče. Je ovšem třeba mít na paměti, že obdarováváme děti, nikoli sebe. Jenže co s tím, když si přejí to, co se nám nezdá?

„Ideální je kompromis, zájmy dítěte zohlednit, ale také je prozkoumat. Ptát se, proč po hračce touží, co se jim na ní líbí, zda je zájem přechodný nebo trvalejší a tak dále,“ konstatuje Linda Kolenatá, která radí, že pokud již dítě dostává kapesné, máme mu dát možnost koupit si za našetřené peníze věc zcela dle svého výběru. „Zvolí-li si ‚špatně‘, příště bude při výběru pečlivější.“

Co se týče množství dárků pod stromečkem, není vhodné to přehánět. „Z vlastní zkušenosti mohu říct, že mým dětem stačí maximálně tři najednou,“ směje se psycholožka. „Příliš mnoho dárků si dítě neužije, spíše si užívá jejich vybalování. Čím více dárků dostane, tím více jich bude příště potřebovat, aby mělo radost. Jeho radost se bude měřit počtem dárků, nikoli samotnými dárky. Vlastně mu tím znemožňujeme mít radost z maličkostí.“

Proto je podle odbornice vhodné dárky dávkovat. Pokud tedy rodina bude o svátcích objíždět příbuzné, může Ježíšek nechat některé balíčky pod jejich stromečkem. Dítě si tak užije radost z obdarování i rozbalování několikrát. Psycholožka z tohoto důvodu také doporučuje dávat dárků k velkým událostem typu Vánoce, narozeniny či svátek méně a klidně obdarovávat i při jiných příležitostech.

Zvažte, zda nedáváte už moc

„Mohou to být odměny za odvahu nebo jako překvapení po delším odloučení. Vhodných příležitostí se najde určitě více,“ věří Linda Kolenatá, jež považuje za plnohodnotné dárky i knihy, výtvarné potřeby, vzdělávací hry, ale například také oblečení. Tyto věci někteří rodiče dávají tzv. bez důvodu, protože je potomek přece potřebuje.

„Myslím si, že příležitostí k obdarovávání je tolik, že dostávat ještě něco navíc ‚bez důvodu‘ je nadbytečné. Děti by měly mít postupně představu o hodnotě věcí, tedy že nic není zadarmo,“ objasňuje a doplňuje: „Když dítě ztrácí pravidelně školní  potřeby, je vhodné, aby si je nahrazovalo z kapesného. Motivuje ho to i k tomu dávat si na věci pozor, a množství poztrácených věcí se zmenší.“

Školáci: Někde se učí i v létě a v sobotu

Co si pamatujete z dětství? Kromě her tvořivých, činorodých (hraní si se stavebnicí, panenkami, práce s modelínou, kreslení atd.) potřebují děti ke správnému vývoji další dva typy her: motorické a sociální. To znamená skákání, kotouly, tanec, honičky… a hry na něco – na prodavače, na maminku a tatínka, na průvodčího, na školu.

A právě těchto zábav se dnešním ratolestem dostává většinou méně než dříve. Rodiče často brání motorickému rozvoji z obavy, aby si neublížily („Nelítej tady, ať do něčeho nevrazíš!“), sociální hry pak často ztroskotají na tom, že k nim děti (jedináčků stále přibývá) nemají parťáka. Je prostě jednodušší říct: „Máš spoustu hraček, tak si s nimi hraj. Sám.“

Ovšem vzpomeňte si, co si vy pamatujete ze svého dětství. Možná nějakou hračku (měli jsme jich všichni nepoměrně méně), ale především konkrétní situace, zážitky: jak se maminka zamotala do záclon, když jsme si hrály na princezny, jak jsme jeli všichni na výlet a porouchalo se nám auto, jak jsme stanovali a koukali se spolu na hvězdy, jak jsme hrávali po večerech stínové divadlo…

Dárky nemusejí být jen hmotné, můžeme darovat více společného času s dětmi. Nějaký zážitek. Je velká pravděpodobnost, že právě to si budou potomci pamatovat až do dospělosti.