Všichni na psychiatrii nechodí, ale mnozí si se sebou neví rady

Mezi socializační faktory patří v první řadě rodina, jejíž význam i přes trendy doby nemůže být zpochybňován ani opomíjen. Nejdůležitější osobou v raném věku člověka je matka, i když tento model se může z hlediska kultury lišit. Jsou země, kde se o děti v péči od útlého dětství střídají tety, prarodiče nebo další členové rodiny. To nic nemění na faktu, že dítě napodobňuje chování rodičů nebo těch, kdo o něj odmalička pečují.

Šikana je špatně

Adaptace na prostředí rodiny je prvním krokem v socializačním procesu. Tím dalším je škola, obvykle mateřská a pak základní. Tady se ve svém vývoji člověk poprvé setká s rolí autority cizího člověka a s jistým nastaveným řádem, kterému se musí přizpůsobit. Přístup kantorů k žákům hraje velkou roli pro jejich další mentální a citový vývoj.

Jak jsou na tom momentálně děti, které zažily distanční výuku, vysvětluje uznávaný dětský psychiatr a psychoterapeut Vítězslav Kouřil: „Většina má zřejmě více problémů, ale všichni nechodí na psychiatrii. Část dětí si se sebou neví rady. Nezapomeňme, že se narušila i struktura volnočasových aktivit, tedy s tím je spojen nárůst úzkosti, problémů s příjmem stravy, poruch chování a tak dále.“

Důležité osoby pro vývoj dítěte 

Emoční vývoj a socializace zapojení dítěte do lidské společnosti vstupem do školy výrazně postupuje. Důležitými osobami, které dítě učí modelovat vlastní styly chování, už nejsou jenom rodiče a učitelé, ale i spolužáci.

„To je jistě pravda, ale je to velmi jednoduše řečeno třetí etapa, první je genetika „rodem po chalupě, ale jistě té vaší, v naší rodině to nikdy nebylo.“ No a „geny nevyliskáte,“ jak praví moudré přísloví. Z těch si prostě musíte poskládat nejen svoje zdraví, ale i život.

Zde bych připomněl pohádku o třech prasátkách, je velmi poučná, pro děti, ale i dospělé. Genetický materiál nezměníte, ale co z něho a jak pečlivě postavíte ano. A pak výchova do šesti let, to už je dítě v základních rysech „poskládané“. Ve škole a kolektivu se učí s tím, co si přineslo zacházet, žít a přežít. Můžeme se doladit, ale ne z gruntu přestavět,“ doplnil doktor Kouřil.

Čistota půl života. Teď máme navíc roušky, testy, desinfekci…

V běžné výuce to snadno funguje. Prostřednictvím učitele si žáček v první třídě vytvoří vztah ke škole, a proto je důležité, aby byl každodenně ve třídě pod vedením učitele, který je schopen roli rodiny ve škole zastoupit. Všem svým žákům by měl dát pocit, že jsou nejdůležitější, a zároveň rovnocenní. Často se rodiče potýkají s prvními rozpory, když podle svých dětí narazí na něco, v čem má pravdu učitel, nebo v čem je lepší.

Dítě se učí soutěžení, spolupráci a navazuje nové vztahy se svými vrstevníky. K učiteli má ze začátku hodně nekritický postoj, uctívá ho, obdivuje, chová k němu náklonnost, ale i strach. Později to závisí na konkrétních zkušenostech s učitelem. Pokud je učitel opravdovou osobností a dovede uplatňovat individuální přístup k dětem, děti ho mají opravdu rády.

Vztahy přátelství, které jsou založené na osobních vlastnostech, se utvářejí až kolem desátého roku života. Ve třídě se buduje specifické složení – děti vyznačující se vysokým postavením - například pro jejich ochotu pomoci nebo pro tělesnou sílu, a naopak děti s nízkým postavením - například děti malého vzrůstu.

Takto člověk poprvé v životě přichází do konfliktu reality s chtěním, když zjistí, že má vlastní roli danou různými faktory, nikoliv takovou, jakou má automaticky doma.

Distanční výuka ovšem proces socializace dětí dosti utrpěla. „Mnohdy stačí běžné prázdniny a všechno se musí znova budovat, což sebere kus září, nebo i celý říjen někdy déle, záleží hodně na dospělých. V covidové krizi se narušil život i dospělých, fungování rodin, ztráta jistot, stresy, větší spotřeba alkoholu, více domácího násilí, a to nejen u nás ale i v jiných zemích, například ve Francii“ vysvětlil Vítězslav Kouřil.

Matkou šampiona aneb Esport má budoucnost

Média dnes hrají důležitou roli v procesu socializace. Média jsou nosiče informací. Prostřednictvím knih, novin, televize nebo například internetu ovlivňují názory, hodnoty, postoje a chování lidí. Knihy čtou žáci málo, volný čas častěji tráví u PC, kde se mohou vzdělávat nebo si hrát.

Počítače není zapotřebí u dětí hned zatracovat – je to nástroj, jako každý jiný. I šroubovák při špatném zacházení může skončit v oku. Proto jsou i dětské hry na počítače zaměřené na kreativitu, nebo vzdělávání - je třeba jen správně zvolit.

Narušení vztahu mezi žákem a pedagogem 

Při distanční výuce chybí krom kontaktu s učiteli a vrstevníky pohyb. Objevil se i nový problém – obezita dětí. Stereotypy vytvořené při výuce ve škole utrpěly nejvíce, zmizela přímá vazba žák a pedagog.

Už pouze sezení za pracovním stolem, držení pera, návyky, nebo správné osvětlení při výuce doma nelze přenechat na starosti rodičům.

U horlivějších rodičů zase často docházelo při distanční výuce k pomoci dětem s úkoly u testů na opakování učiva, což žákům více škodí, než pomáhá. Pedagog pak nemá ponětí, kde mají žáci mezery, co více vysvětlit nebo zopakovat. A tak je kromě vztahu učitele se žákem narušený celý proces učení. 

Do školy. Zopakuje se další noční můra?

Na to, jak přispěla distanční výuka k nárůstu dětských pacientů psychiatrické péče, odpověděl samozřejmě odborník:

„Ano, na to se dělaly i dotazníky i výzkum. Nejen v ordinacích dětských psychologů a psychiatrů, ale taky u dospělých. Pozor na jednu věc - po dlouhých letech klidu, daných z velké části systémem očkování a hygieny, jsme se všichni učili žít s pandémií. A to každý člověk, zdravotnictví, politici i celé státy.

Naposledy to snad byla Španělská chřipka, co na ni zemřela moje prateta. No a teď před volbami se hledají viníci, kdo to dělal špatně, kdo ještě hůř. Do toho se demonstruje proti opatřením. Tak to nám tedy pomůže.

Nejlíp na tom je zřejmě sám koronavirus, neumí česky, politika je mu fuk, jen se množí a mutuje,“ zakončil Vítězslav Kouřil.

Autor: Radim Černý