Václav Cichoň na stránkách knihy oživuje zašlou či pozapomenutou slávu Národopisného sdružení Sedlišťané. To vzniklo v srpnu 1908, kdy byla v obci pořádána oslava k 60. výročí ukončení roboty. U jejího zrodu stál Joža Vochala, který poté s mladými sedlišťskými nadšenci pro národopis sbíral lidové písně, tance, zvyky, ale i hmotné památky, připomínající dobu roboty. Sedlišťané tak začali vykonávat činnost, kterou možno charakterizovat jako národopisné sběry. Ty postupně přerůstaly ve sběr veškerého národopisného materiálu z českého Těšínska.

Autor uvádí další významné osobnosti kulturního života té doby, například Jaroslava Ludvíka Mikoláše, Josefa Mojžíška a jiné, s kterými se během své národně buditelské práce seznamoval. Všichni to byli lidoví badatelé bez zkušeností a vzdělání v oboru, ale s nadšením pro lidové tradice. Až na druhé místo odsouvali archivní výzkum. Do tohoto období spadá i navázání kontaktů Sedlišťanů s Vladimírem Vaškem – Petrem Bezručem, který několikrát zasáhl do jejich činnosti.

Joža Vochala byl i iniciátorem vytvoření souboru Slezská beseda, do níž převzal především tance ze Sedlišť. Ta spolupracovala i s hudebním skladatelem Eduardem Bartoníčkem a tančila na různých místech v okolních vesnicích. Před 1. světovou válkou vydává Vochala sesbíraných osmdesát lidových písní a tanců v útlých brožurkách s názvem Slezská svatba a Slezské dožínky. Ostatní památky byly umístěny ve třech jizbách v Sedlištích a staly se základem pozdějšího prvního muzea ve Frýdku v Rytířském sálu tamního zámku (otevřeno pak v roce 1924).

Od roku 1951byli Sedlišťané začleněni jako zájmová složka do Osvětové besedy při MNV v Sedlištích. Vystupují u příležitostí různých slavností na Morávce, na Janáčkových slavnostech hudebního Lašska na Hukvaldech, v Janovicích, Fryčovicích a jinde v sousedních obcích. Se smrtí Joži Vochaly (1965) jakoby odešla celá generace písmáků. Činnost národopisného souboru, zejména vlivem generačních problémů, upadala. Poslední vystoupení Sedlišťanů bylo 4. července 1967 v Kostelci na Hané, v místě dřívějšího pobytu básníka Petra Bezruče.

Autor knihy se zamýšlí, proč asi sdružení zaniklo. „Byly to především generační problémy, svůj vliv měly jistě společenské změny a změny života na vesnici, jiný životní styl, ústup z tradic, ztráta doprovodné kapely a další. Nelze však pominout, že národopisné sdružení Sedlišťané, v čele s Jožou Vochalou, se přičinilo o zachování pokladu nevyčíslitelné ceny. Tím jsou slezské lidové písně, tance, obyčeje, to, čemu dnes říkáme národní kulturní dědictví,“ podotkl Václav Cichoň při křtu své knihy.

DAJANA ZÁPALKOVÁ