Úterý 24. února (19 hodin) – projekt 100 2009 – Anténa (Argentina, režie: Esteban Sapir, hrají: Sol Moreno (Ana), Jonathan Sandor (Tomás), Alejandro Urdapilleta (Pan TV) a další).

Pondělí 2. Března (19 hodin) – Mezi zdmi (Francie, režie: Laurent Cantet, hrají: François Bégaudeau, François Bégaudeau, Nassim Amrabt, Julie Athenolová, Laura Baquelaová, Cherif Bounaidja Rachedi, Vincent Caire a další). Mládeži do 15 let nevhodný).

Děj filmu se odehrává v jedné předměstské státní škole, kde převažují děti přistěhovalců: Asiaté, Arabové, černoši z Afriky i Antil. O výuku většinou projevují pramalý zájem. Demokratické vyučování, které žáky přijímá jako rovnocenného partnera v diskusi a respektuje jeho osobitost, se ukazuje být bezmocné tváří v tvář provokativní vzdorovitosti a negace učitelových požadavků. Třídní učitel (zároveň učitel francouzštiny) Marin trpělivě se svými třináctiletými svěřenci rozmlouvá, do omrzení vysvětluje zarážející neznalosti základních jevů. U žáků je běžné neporozumění významu slov, chybí základní mluvnické návyky, třeba správné časování sloves. Někteří se při psaní drží své hovorové, nepřesné výslovnosti, málokdy jsou schopni (či ochotni) složit delší souvislejší text. Není se čemu divit, rodiče zpravidla mluví francouzsky bídně či vůbec ne. K samostatné četbě se učitel snaží přimět žáky marně. Při zadání písemného autoportrétu, kdy se mají zamyslet nad sebou i svým směrováním, ustavičně hlučí, přidrzle odmlouvají nespokojeni už s tím, že učitel po nich něco požaduje. Vyzývavě odmítají spolupracovat. I oprávněné výtky často vnímají jako rasově podmíněné, vyvolání prezentují tak, že si na ně učitel „zasedl.“ Marně se je učitel vždy korektní v přístupu k nim a otevřený k diskusi snaží povzbudit pochvalami, které mohou potěšit. Odpor ke školnímu vzdělávání chybí jen u houževnatých a snaživých Číňanů. Cantet předkládá zdánlivě nezúčastněný záznam Marinových rozhovorů se žáky i s kolegy ve sborovně, případně při kolektivních hodnotících poradách. Jen málokdy problesknou výbušné emoce, ať již u žáků (když jeden z nich naštvaně vstane a opustí třídu) nebo učitelů (Marinův kolega jednou dorazí do sborovny zcela vypěněný, nadávaje odbojnému žactvu do šklebících se spratků).


Úterý 3. března (19 hodin) – Projekt 100 2009 – Něco z Alenky (ČSSR, režie: Jan Švankmajer, hrají: Kristýna Kohoutová a další).

Pokusy o zfilmování knihy Lewise Carrolla Alenčina dobrodružství v říši divů se táhnou celými dějinami kinematografie a nepřestávají lákat filmaře ani dnes (v současnosti svou verzi připravuje Tim Burton). Fantaskní krajiny v králičí noře či za zrcadlem mají svou podobu muzikálovou i disneyovsky kýčovitou a s poněkud vyšinutou manýrou si motivy z Alenky vypůjčil i Terry Gilliam ve snímku Krajina přílivu. Jan Švankmajer však nehodlal natočit příspěvek do této plejády. Jeho film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. (mach. maj)