„Fotím už někdy od střední školy někdy na přelomu 70. a 80. let. K focení jsem se dostal podobně, jako asi většina ostatních – potřeboval jsem zaznamenat realitu. Už v té době jsem často chodíval na hory a naskýtalo se spousta hezkých míst a okamžiků, na které jsem nechtěl zapomenout. Takže jsem je, čistě prozaicky, začal fotografovat,“ popsal své fotografické začátky Miroslav Lysek. Podotkl, že do přírody chodívá většinou sám. „Když je člověk sám, má potom větší sklony koukat se kolem sebe. Není rozptylován povídáním a vazbami na kolektiv, ale má více času se soustředit na detaily a přírodu vnímá citlivěji,“ pověděl fotograf. „Najednou se začne objevovat spousta důvodů, proč fotit,“ pousmál se.

Od tohoto prostého zaznamenávání okamžiků se pak Lyskův vztah k fotografování začal vyvíjet a jeho „dokumentární“ snímky začínaly mít čím dál více výraz výtvarné fotografie. „Důležitý byl moment, když jsem si uvědomil, že okamžiku dodává na jedinečnosti míra světla,“ zavzpomínal fotograf. „Technika focení se dá naučit, ale umění začíná tam, kde člověk dokáže do fotografie dostat něco víc. Řekl bych, že výtvarno začíná tam, kde končí normálno,“ dodal. „Cesta k výtvarné fotografii vede přes pochopení jedinečnosti okamžiku, kterou dávají momentální světelné podmínky. Jsou místa, která vypadají v každém okamžiku jinak. Zcela jinak je zachytíte těsně před bouřkou, za svítání nebo v podvečer. Někdy stačí ujít jen pár kroků nebo se přikrčit a najednou zachytíte úplně jiný obraz místa, než ještě před chvílí,“ vysvětlil Miroslav Lysek.

Dalším posunem bylo pro Miroslava Lyska působení ve frýdecko-místeckém klubu Foto art collegium. „Tohoto období si velice vážím. Naučilo mě kultivovat v sobě smysl pro kompozici, vnímání světla a podobně. Přineslo mi také mnoho kamarádů,“ pověděl Lysek. „Patřím k těm fotografům, kteří používají digitální fotoaparát. Je to čistě z pragmatických důvodů. Zjednodušeně řečeno u digitálu, narozdíl od klasického focení na film, cvaknutí nic nestojí. Samozřejmě nejkvalitnější fotky udělá klasická zrcadlovka. Přesto si myslím, že než technika je u fotografování podstatnější umět vidět. Kvalitní technika je jen prostředek k tomu, aby člověk toto umění mohl přenést a sdělit ostatním,“ míní fotograf.

Dodal, že samozřejmě k úpravě fotografií používá i výpočetní techniku. „Nikdy ale nejdu za rámec reality a už vůbec z fotografií nevyrábím různé umělecké koláže a podobně,“ pousmál se. „Naopak rád dělám i realistické fotky, tedy dokumentární záznam reality pro její prezentaci jinde. Nemusejí být umělecké, ale také plní důležitý úkol – ukáží, co je hezké. Tak vznikl například kalendář o Regionu Slezská brána,“ pověděl Miroslav Lysek. Na otázku, čeho by chtěl ve fotografování ještě dosáhnout odpověděl: „To je prosté. Chtěl bych, aby to, co dělám, přinášelo radost i druhým.“