„Laťka Třineckých dnů umění byla vysoko nastavena hned při prvním ročníku - a tuto úroveň si stále drží. Už se není kam posunout, spíše nám záleží na tom, aby se vhodně a vkusně doplňovaly práce v zahradě, aby v čekárnách byly kvalitní obrazy, ne nějaké odstrašující plakáty,“ řekl čtyřiapadesátiletý Stanislav Zorman. Osmý ročník sympozia vyvrcholí vernisáží v Nemocnici Třinec v pátek 25. května. K 64 sochám v nemocničním parku nyní přibudou další tři. „Budou to dva kameny a dub,“ uvedl Zorman. Kromě něj jsou účastníky letošních Třineckých dnů umění polský výtvarník Grzegorz Majchrowski, český sochař René Hábl a malířka Lubica Suchalová, která zastupuje slovenskou scénu. Sochaři na rozdíl od malířů, kteří se tradičně scházejí na plenéru v Tyře, pracují přímo v areálu nemocnice v městské části Sosna. Podle Zormana by to jinak ani nebylo možné. „Kdybychom zapnuli veškerou techniku, kterou potřebujeme, Tyra by byla bez elektřiny,“ usmál se Stanislav Zorman. Před časem byl kurátorem podobné akce, kterou hostily lázně Lúčky u Ružomberoku. „Ze Slovenska jsme letos do Třince přivezli dva travertiny, tedy velmi tvrdé kameny. Na Slovensko jsme naopak vzali dva duby,“ vysvětlil Zorman. Pro třineckou akci však sám zvolil dub. „Měl jsem na výběr tři klády. Vybral jsem si tu, v níž jsem cítil pohyb, takovou rozevlátost. Moje socha, to budou roztančené rytmy Beskyd,“ naznačil Zorman. Zdůraznil, že nemocniční Galerie v přírodě je svou velikostí ojedinělá i v Evropě. „Moje přání je udělat katalog všech umělců, kteří tady byli. Každý by v něm měl jednu stránku i s fotkami. Zjistil jsem, že tady bylo už přes padesát sochařů a více než sedmdesát malířů. To je taková dávka, že by těžko někdo takto hrubý katalog zaplatil,“ zalitoval Zorman. Třinecké sympozium provázejí i veselé historky. Zorman rád vzpomíná na povedený kousek, který má na svědomí slovenský výtvarník Edmund Capák. „Před třemi nebo čtyřmi lety během paraglidingu, ve chvíli, kdy byl ve vzduchu, zavolal do rádia. Představil se, řekl, že je malíř z východu, z Prešova, účastník mezinárodního sympozia, pozdravil zdejší lidi a všechny milovníky umění, a chtěl, aby mu zahráli písničku Maliar maluje. Tu písničku neznali, ale nakonec mu zahráli píseň od Jaroslava Wykrenta,“ smál se Zorman. Dodnes prý uvažuje nad tím, jak se jeho kolegovi podařilo navázat spojení mobilním telefonem. „Nejsem odborník, opravdu nevím, jestli to možné. Fakt je, že v tom radiu to bylo,“ dodal. Novinkou letošního ročníku je spolupráce Nemocnice Třinec s občanským sdružením Helpin. To zajišťuje aktivity, které vedou k zapojení psychicky nemocných lidí zpět do společnosti. „Naši klienti začali pracovat pod vedením profesionálního výtvarníka. Na páteční vernisáži tak představíme také práce klientů psychiatrické kliniky,“ řekl předseda sdružení Helpin Jan Botur. „Považuji to za dobrý nápad, sympozium má díky němu nový náboj. Pacienti chodí, vyptávají se na různé věci, zkoušejí dláto, zjišťují, že je ostré. A hlavně mají možnost dělat něco nového,“ poznamenal Stanislav Zorman.