Ve svých vzpomínkách uvádí první sbormistr Lašského smíšeného pěveckého sboru Adolf Kolčář méně známou skutečnost, která by však rozhodně neměla být zapomenuta: „Byl to rovněž bašský pěvecký sbor, do jehož bohaté historie se Čeněk Gardelka svou obětavou a nezištnou pomocí výrazně vepsal.“ Již 25. dubna 1953, při prvním vystoupení tohoto sdružení na okresní soutěži pěveckých sborů pořádané v sokolovně v Bašce, sbor upoutal mimořádnou pozornost Čeňka Gardelky.

„Jako člen soutěžní poroty viděl u našeho tehdy opravdu mladého souboru předpoklady k jeho dalšímu růstu. A nejenom to, v následujících letech se stává po dobu téměř deseti let jeho uměleckým vedoucím, se sborem se zúčastňuje mnoha vystoupení, pěveckých soustředění. Velice rád a s vděčností a úctou k panu Gardelkovi na toto období vzpomínám,“ doplnil Kolčář. V roce 1956, kdy je sbormistr Adolf Kolčář dlouhodobě nemocen, se na několik měsíců Čeněk Gardelka ujímá i vedení sboru.

I o tomto období je dochován v kronice bašského pěveckého sboru záznam, ve kterém se mimo jiné píše: Je poslední čtvrtek měsíce ledna 1956, večer, venku 26 stupňů pod nulou a kinosál v Bašce je příjemně vytopen. Členové se scházejí k pravidelné zkoušce. Dirigent je nemocen a již po dva měsíce je zastupován inspektorem Čeňkem Gardelkou z Frýdku. Přijde dnes? Budeme zpívat? Předseda sboru Jožka Konečný je trochu nesvůj, že se dnes asi zpívat nebude. Vždyť pan inspektor má hodně přes šedesát a určitě v takovém mrazu z Frýdku nedojede. Začátek zkoušky je jako obvykle v 19.30 hodin. Promrzlí zpěváci se scházejí jeden za druhým. Kolem 19.45 hodin se otvírají dveře a v nich se objevuje zahalená postava, jen oči je jí trochu vidět. Je to pan inspektor. To je k neuvěření. Pomalu se rozbaluje, a když je mu vidět už tvář, tak najednou promluví: „To nic, je tam zima, ale zpívat se musí. Podívejte, abych neomrzl, tak jsem si natřel tvář petrolejem a je mi úplně dobře. Tak do toho.“ A zpívá se najednou s takovou chutí, že pan inspektor ani nedodržuje stanovené přestávky.

Za týden nato posílá LSPS zdravici, kterou podepisuje s věnováním: „Na památku zkoušek v zimě 1956 vzpomínající Čeněk Gardelka.“
I když přímých pamětníků těchto chvil již určitě mezi současnou generací bašského sboru mnoho není, jsou tyto vzpomínky alespoň malým poděkováním vynikajícímu sbormistru, dobrému a obětavému člověku Čeňku Gardelkovi. FRANTIŠEK VANÍČEK