Kromě různých alternativ punkové muziky zněl z pódia po několik hodin také hardcore, rock, elektro-shoegaze i další styly. Obrovský úspěch u fanoušků sklidila zvláště fatal-punková kapela Fiat Eno, jejíž zpěvačka ve vytahaném sepraném tričku a roztrhaných punčochách, přes které si natáhla tygrované spodní kalhotky, sice na nepunkery mohla působit lehce bizarně, její hudební projev byl nicméně strhující. „Fakt byli dobří.

Ohoz zpěvačky je přesně ve stylu punku – rebelský, neuznávající žádné konvence, vlastnoručně upravený. Podle mě je to nejkrásnější móda na světě,“ pochvaloval si kapelu devatenáctiletý Tommy, snad jediný „pankáč“, který na koncert dorazil v okované bundě, úzkých obepnutých kalhotách a s naježeným čírem na hlavě. I on ale překvapil, na koncert totiž dorazil spolu se svým otcem, rovněž zapřísáhlým pankáčem, teď už ale s „normálním“ účesem. „Punk, to je životní postoj, musí to být v srdci. Punkeři nemají rádi pravidla, vlády, konzumní společnost. Je to prostě rebelství proti všemu,“ vysvětlil Tommy. „Žádný pořádný pankáč novináři neřekne své jméno, když tak nanejvýš přezdívku. I to je součástí rebelie,“ dodal.

„Kdysi k nám má dcera přivedla své kamarády – panákáče. Zděsila jsem se, měla jsem z nich opravdu strach. Pak jsem ale zjistila, že to jsou vlastně fajn lidi, mnoho z nich je vysokoškolsky nebo středoškolsky vzdělaných, jsou slušní, hodní, nedělají nic špatného. Jen prostě mají trochu jiný pohled na svět,“ pověděla provozovatelka Sokolíku Helena Železníková. „V Sokolíku jim běžně umožňujeme pořádat punkové koncerty a nikdy jsme nemuseli řešit žádné větší problémy,“ dodala.

Ani kapely ani posluchači na koncert překvapivě nedorazili v „klasických punkových modelech“. Podle vizáže by naopak u většiny z nich zřejmě nikdo nerozeznal, jaký styl tito lidé nosí v srdci. „Pro někoho je punk, když si vezme okované oblečení, pro jiného je to třeba na triku připnutý smajlík. Punk není móda, ale postoj,“ vysvětlil Tommy. „Ještě tak před deseti lety, když byl někde punkový koncert, přišla tam třeba stovka lidí s postavenými číry. Dneska jsou takoví v celém Frýdku-Místku možná tak tři. Je to ale i proto, že pankáče velmi často a hodně brutálně napadají neonacisté. Lidi se pak bojí punk ukazovat,“ pokrčil rameny Tommy.